Kniha je rozdělená na dvě části – léto a podzim. Autor nevysvětluje, co konkrétně vedlo postavu k zavržení městského života, důvod si čtenáři mohou pouze domýšlet z několika náznaků. Ich-forma umožňuje nahlédnout lépe do vrstev malířova přemýšlení, ale stavba příběhu je příliš rafinovaná na to, aby bylo možné sestavit si jeho psychologický profil po několika stránkách.

Hrdina (z hlediska společnosti zaměřené na úspěch a majetek pak jednoznačně antihrdina) popisuje denní rutinu a několik bizarních zážitků, které se mu během nebarevných dní stanou. S lidmi z okolí si nemá co říct, a když potká ženu, která jej zaujme, raději nechá všechno to, co by jí mohl říct, viset v tichu. Nechce, a možná se už ani nemůže napojit na jinou lidskou bytost.

Tématem knihy by se dalo označit vyhoření a s ním spojená deprese. Slovo deprese je v tomto případě však možná zavádějící – v malířově případě se nejedná o psychickou paralyzovanost a hluboký smutek, jde spíš o jakési niterné, pravdivé nazírání světa a sebe sama. V takovém pohledu už není prostor pro iluze a plány, svůj význam mají trpělivost a smíření. Rezignace není neúspěchem.

Pro někoho znamená tento postoj prohru, pro jiného zklidnění.

Elíasson představuje lyrického autora. Velmi výtvarně, ale věcně popisuje duševní pochody hlavního hrdiny, které se zrcadlí v okolní přírodě (nebo je to naopak?). Jazyk je prostředkem, jak se dostat ke smutku druhého, přesto si však autor dobře uvědomuje, že zdaleka nejsilnějším zůstává to, o čem se mlčí.

Gyröir Elíasson: Kniha od řeky Sandá
Kalich, překlad Helena Kadečková, 104 stran, 159 korun

Celkové hodnocení: 70 %