Článek
Patřil k účastníkům mnoha sochařských sympozií od Rakouska až po Mexiko a s Rudolfem Uhrem organizoval oblíbená mezinárodní setkávání sochařů ve Vyšných Ružbachách na Slovensku.
Především byl v šedesátých letech zvolen předsedou Bloku tvůrčích skupin, nezávislé a svobodomyslné organizace výtvarníků, což mu nebylo za normalizace zapomenuto, takže dvacet let nemohl vystavovat. Pro mnohé tehdy představoval uměleckou i morální autoritu.
Pražská výstava se soustředí hlavně na jeho malbu. Od jara do léta tesal venku sochy, na podzim a v zimě maloval. V galerii je výběr jak z umělcovy pozůstalosti, tak z kolekcí jeho sběratelů. Mapuje krok za krokem výtvarný odkaz čtyř desetiletí.
Na Chlupáčovi jako malíři je znát poučení Francií, kam kdysi vyrazil jako student kamenosochařství. Ohromil ho Braqueův kubismus i umělci takzvané pařížské školy. Z jejich odkazu čerpal nejvíce. Zajímaly ho krajiny, nahé modelky a zátiší.
Velmi promyšlenou kompozici, uspořádání forem i pestrou barevnou škálu Chlupáč využíval tak, aby v divákovi vytvořil pocit pohody, harmonie a poetičnosti. Nic však nenavozovalo melancholii a nostalgii, která bývá pravidlem pro české výtvarníky, spojující básnivost s prchavou krásou.
Asi nejblíže měl zaměřením k poetické věcnosti Rudolfa Kremličky, u Chlupáče se však v hmotných tvarech a tvarové jednoduchosti víc projevuje jeho sochařská průprava. Nehledal nic složitého, soustředil se jen na nejzákladnější výtvarný motiv.
Protože jeho obrazy byly méně známé než jeho plastiky, je výstava, připravená Jiřím Šetlíkem a Jiřím Machalickým, příjemným překvapením.
| Miloslav Chlupáč |
|---|
| Galerie Art, Praha, do 20. března |