RECENZE: Čeští umělci na okraji davu

Je to jakési folklórní umění, které je na hony vzdáleno tomu, čím se ve Francii zabývali realisté, impresionisté nebo symbolisté.

Kurátoři Roman Prahl a Ivana Jonáková ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie v Plzni nabízejí zcela jiný pohled, který vystihuje obratně zvolený název Na okraji davu. Zastoupeni jsou Mánes, Aleš, Myslbek, Mucha, Švabinský nebo Marold, a přesto ono „folklórní umění“ zmizelo a před sebou máme společenské náměty, jaké ve Francii řešili Daumier, Courbet, Manet nebo Toulouse-Lautrec.

Tématem jsou rub a líc průmyslové revoluce, útisk a sociální vzdor, bohémství a osamělost umělce, periferie velkoměstské kultury. Symbolem výstavy se stal méně známý obraz Černý pierot Karla Myslbeka, vyjadřující strach z davu, ponoření se do sebe, smutek a melancholii.

Nevšední výtvarná bilance úzce souvisí s programem vědeckého sympozia, které se v rámci 34. ročníku Smetanových dnů uskuteční v Plzni v Západočeském muzeu od 27. února do 1. března. Jeho těžištěm je dobová sociální problematika související se změnami charakteru práce, s populační explozí, masovou migrací venkovanů do měst, s hospodářsky motivovanou emigrací, křesťanskou charitou a s novou obecní sociální politikou.

Výstava zrcadlí v umění toto historické zaměření. Znavený piják absintu Alfonse Muchy, Schikanederovy osamělé pražské ulice se zádumčivými chodci, Pirnerův zničující Démon lásky, cyklus o penězích Františka Kupky či Slavíčkovy pohled na periferii Prahy dávají v těchto souvislostech nový smysl a působí méně izolovaně, než jsme si po léta mysleli.

Na okraji davu je téma aktuální i dnes a mohla by se tak jmenovat mnohá výstava současných výtvarníků. To naznačuje, jak významné pro moderní umění bylo období 19. století, které pro ně objevilo nové ikonografické podněty.

Škoda že výstavní síň „13“ má jen několik místností a že tak nezbyl prostor pro mnohé obrazy a sochy, které najde návštěvník výstavy reprodukované jen v katalogu.