Od samého počátku se Pinkava ve své tvorbě zabýval lidským tělem a portréty, k nimž ho inspirovaly dějiny umění. "Už jako dítě jsem sbíral reprodukce slavných malířských děl a jejich kompozice se mi natrvalo zaryly do paměti," tvrdí o své inspiraci.

Vybírám mezi přáteli

Z děl mistrů, jako je třeba Leonardo da Vinci nebo Zurbaran, čerpá nápady - ikonografické podněty, gesta, atributy i pózy. Hodně ho ovlivnil zakladatel římského baroka Caravaggio. Jeho ranné portréty chlapců, u nichž divák nikdy nemá jistotu o jejich sexuální orientaci, se staly předobrazem pro Pinkavovy hrdiny.

Z téměř všech fotografií v Rudolfinu dýchá pocit zmaru, smutku a melancholie. "Někteří zahraniční kritici v tom někdy spatřovali skličující duch normalizace z doby mého zrání, ale aktuální současnost pro moje fotografování neměla nikdy větší význam. Soustředím se vždy na to, co je nadčasové," řekl Pinkava na středeční tiskové konferenci.

Pinkava pracuje systematicky s odkazy kulturní paměti, používá mytologie i křesťanství jako citátů, které vzdělaného pozorovatele vedou k hlubšímu smyslu jeho fotografií. A své snímky pojímá zásadně jako obrazy. Své hrdiny vidí jako křehké a bezbranné bytosti. Působí jako hříšníci činící zakázané slasti před branami očistce.

Pinkava sází hodně na romantiku, citové vyhranění, vášeň, dekadenci. Lákají ho témata smrti, věčnosti, vinny, osudovosti. Tato melancholie má paralelu u Jana Zrzavého. Jako postavy z Údolí smutku by se daly označit jeho modely - nevinní andělé, očištěni od svého prokletí i hříchů, ale vědomi si svého osudu a předurčení. Jejich tiché soužení zraňuje více než drastické snímky vítězů Word Press Photo.

"Jsou to vesměs moji přátelé. Mezi nimi si vybírám. Fascinuje mne vždy tvář. Vše ostatní tomu podřizuji. Nejde mi o momentku, ale o zachycení něčeho trvalého," řekl fotograf.

Trýzněné lidské tělo

Baroko a manýrismus pro něj znamená tolik, co pro Jana Saudka secese a symbolistní dekadence. Rád má své akty bez vlasů i ochlupení. Připomenou staroegyptské kněží, kteří se každý den holili na celém těle, aby před boha slunce předstupovali s kůží hebkou a dokonale hladkou jako při narození. Jako ostrý protiklad ho láká trýzněné lidské tělo, symbol Ježíše Krista.

Pinkavovy fotografie jsou komponovány jednoduše: ploché pozadí, nasvícená figura, minimální množství rekvizit. Při bližším pohledu oceníme dokonalou práci se světlem, detailem lidské kůže, sytostí škály černých a šedých barev. Je to rafinovaná hra s dokonale zvládnutou klasickou technikou. Autor je v tomto ohledu perfekcionista.

Světový autor

Pinkava pravidelně vystavuje v západní Evropě a USA, jeho fotografie jsou zastoupeny v soukromých a veřejných sbírkách po celém světě, mimo jiné i v Bibliotheque Nationale v Paříži a Victoria & Albert Museum v Londýně.

Úspěch je to zcela zasloužený a zájem světových kurátorů pochopitelný, jak přesvědčivě dokládá i jeho výstava v Rudolfinu.

Ivan Pinkava: Heroes

Rudolfinum, Praha, 27. 5. 2004 - 22. 8. 2004