Českým lvem za nejlepší dokument symbolicky vrcholí cesta Šmejdů. Máte už téma pro další film?

Mně se honí hlavou hodně témat, ale nechci se pro některé rozhodnout, chci ho nechat přijít. Ani Šmejdi nebyli plánovaný film. Vznikl živě, spontánně, a myslím, že tak je to dobře. Pokud má vzniknout něco dalšího, přijde to zase samo. Uvidíme.

Málokdy se stane, aby film pohnul i legislativou. Jak se to podařilo?                        

To není zdaleka jen moje zásluha, ale výsledek týmové práce. Ve finále nás v tom bylo opravdu hodně. Na začátku sice já a potom právnička Romana Mazalová, ale pak se přidali další lidé. Sama bych to nedokázala. A jsem za to nesmírně šťastná.

Ten film je užitečný a mnohonásobně předčil naše očekávání. Mysleli jsme, že uděláme trochu osvěty v domovech důchodců, trošku lidem otevřeme oči. A že to došlo takhle daleko, je skvělé.

Máte ohlasy těch, na které film cílil?

Máme, to je nádherné. Neděláme si samozřejmě iluze, že bychom otevřeli oči všem, ale víme, že spousta lidí opravdu až teprve díky filmu prozřela. Nebyli schopni poslouchat ani své blízké, když jim říkali, aby nejezdili. Teprve, když se problém začal medializovat a stal se věcí veřejnou, začala nám chodit spousta děkovných dopisů i od rodin postižených seniorů.