Hlavní obsah

En.dru: Hlasem a pusou lze utvořit skutečnou hudbu

Právo, Jaroslav Špulák

En.dru, vlastním jménem Ondřej Havlík, se na hudební scéně prezentuje beatboxověvokálně pěveckou improvizací s použitím takzvaného loopstation. Tento přístroj vytváří smyčky ze zvuků, které En.dru na pódiu vytváří výhradně prostřednictvím hlasu a úst, a umožňuje je donekonečna opakovat.

Foto: archív umělce

En.dru uspěl v několika soutěžích i na mezinárodním poli.

Článek

Jejich souzvuk a další improvizace pak dávají vzniknout svobodomyslnému jamování či přímo čistě vokálním (a capella) skladbám, které oscilují mezi hip-hopem, jazzem, funkem, etnem nebo elektronickou hudbou. Nedávno En.dru vydal singl a videoklip Roots of the rhythm.

Jak dlouho se věnujete beatboxu a loopingu?

Je mi devětadvacet a věnuju se jim od dvanácti let. Od devatenácti pak profesionálně v tom smyslu, že jsem objevil beatbox jako hudební disciplínu. Do té doby ke mně přicházel a já si s ním hrál, aniž bych věděl, že nějaká taková disciplína existuje.

Od devatenácti jsem ho ale začal trénovat a přidal jsem k tomu i zpěv. Od dvaceti let aktivně vystupuju.

Co se na soutěžích, jichž jste se zúčastnil, hodnotí?

Záleží na tom, jestli se budeme bavit o soutěžích beatboxových, nebo loopingových, které bych už zařadil v hudební hierarchii trochu výš.

Beatbox je stále semknutý ve spárech hip-hopu. Soutěží se formou battle, tedy souboje, z čehož už jsem tak trošku vyrostl. Dvakrát jsem v minulosti vyhrál mistrovství České republiky, jednou jsme zvítězili se skupinou Beatburger Band. S kapelou jsme pak skončili na mistrovství světa druzí. Hodnotí se technická stránka beatboxu, styl, show a podobně. V porotě většinou nejsou muzikanti, ale profesionální beatboxeři. Je to vlastně hiphopová soutěž, která nemá velké hudební ambice.

U loopingového světového finále seděl odborník na harmonii, druhý zase kovaný v rytmu a Ricoloop jako špička světového loopingového živého vystupování. Výkony umělců se tedy na podobné soutěži hodnotí mnohem více z hudebního hlediska.

Foto: archív umělce

En.dru, vlastním jménem Ondřej Havlík.

Proto jste přešel k loopingu, tedy volně přeloženo smyčkování?

Postupně jsem pochopil, že lidské tělo lze vnímat jako hudební nástroj, který může posloužit k tomu, aby vznikla hudba.

Beatbox jsem začal používat především jako rytmiku k harmoniím, které jsem vytvářel hlasem. Pořídil jsem si k tomu přístroj looper, na který si během vystoupení nahrávám harmonické postupy, pouštím je a k tomu v reálném čase přidávám další smyčky. Otevřely se mi tím neomezené možnosti, které lidský hlas v kombinaci s looperem nabízí. Je velmi vzrušující objevovat, co všechno se dá lidským hlasem a pusou vytvořit a zahrát.

Mimochodem – lidský hlas a pusa mají jednu velkou výhodu, totiž že je máte neustále s sebou.

A tak se prakticky každý může učit, tvořit si vlastni hudbu, a kdyby vás to náhodou přestalo bavit, stačí zavřít pusu a máte sbaleno.

Je podle vás looping regulérní hudební disciplína?

Podle mě je hlas plnohodnotný hudební nástroj. Byl bych rád, kdyby má vystoupení byla pro lidi inspirací k tomu, aby si uvědomili, že hlasem a pusou lze tvořit skutečnou hudbu. Každý si může hrát na sebe a objevovat možnosti svého hlasu. Jak to bude znít, je samozřejmě podmíněné mírou hudebního talentu interpreta.

Ale jste-li bez talentu, neznamená to, že si nesmíte zahrát a nemít z toho radost.

Jak dlouho jste schopen diváky při svých vystoupeních bavit?

To je individuální. Řekněme vteřinu až několik hodin. Zaprvé je to určeno tím, jaké jsou požadavky klienta, zadruhé je to dané tím, jestli je divák pozorný, otevřený a zvídavý. Otevřený divák reaguje spontánně, čímž umožní, aby naše interakce fungovala oboustranně. Od podobného diváka se energie vrací zpět, což mě neustále nabíjí, a pak není problém hrát dlouho. Absolvoval jsem už i tříhodinové až čtyřhodinové koncerty, ať už to bylo v Berlíně na ulici nebo v nějakém klubu.

Když se koncert rozjede, neexistují žádné meze. Dají se třeba využít prvky ze stand-up comedy, které používáme s kolegou Nastym v pořadu Na stojáka.

A je-li divák vnímavý, začne to všechno fungovat a pak je to silný zážitek pro obě strany.

Neunavují dlouhé koncerty vaše hlasivky?

Je-li mi publikum nakloněno, což je samozřejmě podmíněno tím, jak si ho získám, nikdy nemám unavené hlasivky.

Jaký máte vztah k hudebním nástrojům?

Naprosto kladný, samozřejmě. Současně jsou pro mě ale ožehavým tématem, protože fakt, že neumím na žádný hrát pořádně, vnímám jako svou slabinu.

Hrál jsem dva roky na kytaru, dva roky na flétnu a teď hraju půl roku na klavír. Je podle mě nejlepší k tomu, abych pochopil harmonii. Na zpěv je mou dlouholetou kantorkou Hanka Pecková.

Chtěl byste v budoucnu do svých vystoupení zakomponovat i skutečné hudební nástroje?

Ano, jen budu potřebovat trochu času, než k tomu budu mít odvahu. Používal bych je ale jako doprovodné, nikoli jako sólové. Sólovým nástrojem i nadále zůstane hlas.

Aktuálně vydávám singl a videoklip Roots Of The Rhythm, který jsem nahrál pouze hlasem a pusou. Tímto způsobem bych chtěl v dohledné době natočit singl i celé album. Chtěl bych, aby bylo čistě vokální a se zajímavými hosty. Například s Danem Bártou, se kterým občas koncertujeme.

Reklama

Výběr článků

Načítám