Ředitelka pořádající Galerie Belvedere Agnes Husslein-Arcová očekává podobný zájem i o její reprízu, byť ve Vídni byl rozsah částečně redukovaný co do prostoru i počtu exponátů.

Pozornost německých a rakouských kurátorů se soustředila na období let 1900–1933.

Vídeň byla tehdy centrem mnohonárodnostní monarchie a po jejím rozpadu žila z pohasínající tradice, Berlín se naopak rozvíjel jako světové velkoměsto, jemuž mohly konkurovat jen Londýn nebo Paříž.

Co se týče výtvarného umění, kterému je v rámci expozice věnována výlučná pozornost, objevuje se v ní především secese, expresionismus, kinetismus, dadaismus a nová věcnost. Zastoupena jsou všechna velká jména od Klimta po Kirchnera, a to reprezentativními díly, byť pouze solitéry.

Wien–Berlin, Kunst zweier Metropolen, Galerie Belvedere.

Wien–Berlin, Kunst zweier Metropolen, Galerie Belvedere.

FOTO: PRÁVO – Peter Kováč

Pro nás je výstava obzvláště přitažlivá. Organizátoři sice přehlédli fakt, že Vídeň měla význam pro formování mladého Františka KupkyMaxmiliána Pirnera, ale důstojně je publiku představen pražský rodák Emil Orlik, secesní sochař Anton Hanak z Brna nebo vynikající designér Josef Hoffmann z Brtnice u Jihlavy.

Do výběru se dostala i řada českých a moravských rodáků, o kterých máme jen letmou povědomost. Moriz Melzer, který se narodil v Bělé u Jevíčka a působil v Berlíně, se účastnil výstavy expresionistické skupiny Blaue Reiter a podílel se na vystoupení řady sdružení, která se natrvalo zapsala do dějin moderního umění.

Na výstavě má nádherný obraz, který otvíral cesty k jiné abstrakci, než jakou prosazoval v Paříži František Kupka.

Vlivným umělcem byl také Erich Mallina, rodák z Opavy, jenž byl v letech 1906–1930 profesorem na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Fascinoval ho buddhismus, v umění holdoval futurismu, abstrakci i imaginativnímu umění. V Belvederu je k vidění jeho rozměrný obraz, který naznačuje, jak se secese přiblížila už deset let před Kandinským k abstrakci. Mallinovi stačil jen krůček a dějiny moderního umění by se psaly jinak.

Vynikajícím expresionistou byl třeba Anton Kolig z Nového Jičína, jak dokládá na výstavě působivý mužský akt, lepší než leckterá díla jeho spolužáka Kokoschky.

Podobných objevů je v expozici vícero. Kolik z nás zná třeba Huga Baara z Nového Jičína, Franze Metznera z Všerub u Plzně, Eugena Jettela z Janovic v Podještědí, Ernesta Neuschula z Ústí nad Labem, Friederike Nechansky-Stotzovou z Opavy nebo Otto Ericha Wagnera z Klepáčova u Blanska? Všichni byli tak zajímaví, že jsou na výstavě schopni zazářit i vedle Schieleho, Grosze nebo Klimta.

Je dobré, že se autoři pustili bez předsudků a zábran do sociálních a politických témat, která provázela kulturní osudy Vídně i Berlína. Vedle sebe tak najdeme oběti totalitní perzekuce, obdivovatele bolševismu a také ty, kteří podlehli Hitlerově demagogii. K těm posledním patří třeba Franz Sedlacek, pozapomenutý surrealista na úrovni Salvadora Dalího.

Pro zájemce o středoevropskou avantgardu 20. a 30. let je Vídeň–Berlín velmi zajímavou výstavou. Škoda jen, že záběr není širší a je specifikován jen na malířství a sochařství.

Obdobné starší projekty pařížského Centre Pompidou (Paříž– Moskva (1979) nebo Paříž–New York (1977)) nabídly i kapitoly z dějin divadla a kinematografie, scénografie, dobové módy, literatury a architektury, což na vídeňské bilanci chybí.

Wien–Berlin, Kunst zweier Metropolen
Galerie Belvedere, do 15. června, denně 10–18 hod.

Celkové hodnocení: 65 %