Pierce Brosnan s Toni Colletteovou a autorem literární předlohy filmu Dlouhá cesta dolů, spisovatelem Nickem Hornbym (Jak na věc), představili černou komedii o čtyřech potenciálních sebevrazích, kteří se na Silvestra náhodně setkají na stejné střeše. Namísto hromadného skoku se však dohodnou, že zůstanou spolu a živi nejméně do svátku sv. Valentýna. Dlouhá cesta dolů bude mít u nás premiéru 10. dubna.

Diane Krugerová uvedla černobílý snímek The Better Angel o dětství Abrahama Lincolna, a přijel i hudebník a scenárista (Země bez zákona) Nick Cave. Vystupuje jako ústřední postava částečně inscenovaného dokumentu 20,000 Days On Earth režisérské dvojice Iain Forsyth a Jane Pollardová, s nimiž už několik let natáčí videoklipy.

Film ho sleduje 24 hodin, přičemž některé scény – například návštěvu psychiatra – mu autoři předepsali. „Líbilo se mi na tom, že jsem mohl mluvit o věcech, které mě doopravdy zajímají. To se při normálním novinářském rozhovoru neděje,“ vysvětlil s úsměvem Cave.

Norská černá komedie

Další vynikající herci, Švéd Stellan Skarsgard a Švýcar Bruno Ganz představili v hlavní soutěži norskou černou komedii režiséra Petera Molanda Kraftidioten, která má něco z Quentina Tarantina, něco z bratrů Coenových, ale přitom je originální, přesně zasazená do prostředí norské zimy s metry sněhu i do severské mentality.

Na obřím pluhu pracuje mlčenlivý až zasmušilý ústřední hrdina Nils (Skarsgard), který díky své neúnavné práci při protahování cest i díky všeobecné bezúhonnosti přebírá na začátku filmu vyznamenání s titulem Občan roku.

Vzápětí dostává zprávu, že syn zemřel na předávkování drogami. Zoufalý otec nicméně odmítá uvěřit, že jeho chlapec byl narkoman („To říkají všichni rodiče“, praví ve filmu policista), a brzy se také začnou objevovat indicie k tomu, že to bylo docela jinak.

Stále zoufalý, ale teď navíc zarputilý Nils se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou – a ani v nejmenším se s tím nemaže. Vynikající černý humor je nekorektní, gangsteři, mezi které Nils pronikne, rozkošně odporní stejně jako srbská mafie, jíž velí úžasný Bruno Ganz.

K tomu nápaditá kamera „prodá“ stejně dobře krásy norské krajiny jako vtipné režijní nápady. Český divák nemůže nepovzdechnout, že takhle nějak kdyby vypadalo Sokolovo a Fingerovo Krásno…

Pět domácích filmů

Německá kinematografie vzala Berlinale útokem. V hlavní soutěži se o Zlatého a Stříbrné medvědy uchází celkem pět německých nebo koprodukčních filmů.

Z nich se mezi favority dostal podle hlasování mezinárodní kritiky německo-francouzský film Křížová cesta, v níž rodák z Mnichova Dietrich Brüggemann vypráví příběh čtrnáctileté dívky, která v důsledku konfliktu s autoritativní matkou podlehne sektářskému náboženskému nátlaku, což je téma, které má zejména Němcům co říci.

Vlídné přijetí se dostalo tříhodinovému filmu Milované sestry o netradiční rodině básníka Schillera, naopak zklamání přinesl další domácí snímek Mezi světy.

Ten se odehrává na vojenské misi v Afghánistánu a kromě toho, že příběh působí vykonstruovaně, rozvine se děj až v posledních dvaceti minutách, po více než hodině bezbřehé nudy.