Stal jste se porotcem pro letošní ročník festivalu. Jaký je váš vztah k filmové tvorbě pro děti a mládež?

Já jsem se k filmům pro děti a mládež dostal až u Básníků, alespoň jejich první díly byly určeny pro mladou generaci. Mezitím se mi narodila vnoučata a najednou jsem jako dědeček dostával otázky, proč někdy neudělám nějakou pohádku, když jsem filmový režisér. Nakonec jsem jich v televizi pár natočil, třeba O víle Arnoštce nebo Elixír a Halibela.

Je rozdíl točit pohádky nebo filmy pro dospělé? A podle čeho budete posuzovat soutěžní filmy v porotě?

Je to stejné, pokud jde o profesionalitu a filmové řemeslo. Ovšem autor musí znát děti a vžít se do vnímavosti dnešního dětského diváka. Hlavně jej nesmí nikdy podceňovat. Dnes děti vyrůstají v jiném prostředí, to, co se nám kdysi jevilo jako zázrak a z čeho jsme byli unešení, je pro ně samozřejmou věcí. Režisér by měl děti brát jako normální partnery, a ne jim nějak podlézat. Dobrý dětský film je pro děti a o dětech. Přesto se mi zdá, že dětská filmová tvorba po roce 1990 upadla.

Jaké jste měl dětské hrdiny vy?

Patřím do poválečné generace, a když jsem začal vnímat svět kolem sebe, samozřejmě jsem miloval sovětské válečné filmy. Díval jsem se na ně se zadostiučiněním, protože v nich nepřátelé, kteří ublížili celé mé rodině, prohrávali. Prožil jsem válku bez maminky, otec mi během ní zemřel a ještě tři čtvrtě roku poté jsem strávil ve Švédsku, kam nás, děti z koncentráků, přivezli z Červeného kříže na vykrmení. Také se mi líbily ruské pohádky, třeba Kamenný kvítek.

V tom neštěstí jsem ale měl určité štěstí, že jsem se rychle naučil jisté samostatnosti, nestyděl jsem se a nebál se. Založil jsem třeba mandolínový soubor ve škole v Bratislavě, účinkoval v rozhlase a začal ve třinácti letech hrát ve filmu u Jiřího Weisse. Ten si mě vzal k sobě, abych u něj bydlel. Setkání ovlivnilo celý můj život, pochopil jsem, že bych chtěl dělat to, co režisér Weiss.

Chystáte se ještě na nějakou pohádku?

Dostali jsme s literátem a textařem Rozstislavem Černým nabídku, abychom udělali pohádku z rodu Básníků, milou, vtipnou, plnou písniček. Našli jsme námět, teď na něm pracujeme. Víc neprozradím.