Co jste si předsevzal, když jste se ujal této funkce?

Přišel jsem trochu narychlo a dal jsem si za úkol navázat na dosavadní úspěchy festivalu. Vždyť se jedná o jeden z nejstarších a největších festivalů pro děti a mládež na světě. Snažil jsem se vedle dalších kategorií podpořit hlavně animovanou tvorbu, která do Zlína patří a která byla v posledních letech trochu opomíjena. Sídlí zde škola animovaného filmu, jejíž tradice pocházejí už z první republiky. Proto se soutěž animovaných filmů tak rozrostla, místo pětatřiceti nyní čítá padesát tři snímků.

Velký důraz jsem kladl i na kategorii Evropských debutů, kde se snažíme finančně podpořit vznik nových filmů. Program je jinak více zpřehledněný. Dal jsem si závazek, že uvidím všechny filmy všech kategorií, které připadaly v úvahu na festival, a skutečně jsem poctivě zhlédl 95 procent nabízených snímků. Těch zbylých 5 procent tvořily filmy, u nichž bylo po deseti minutách jasné, že do výběru nepatří.

Podle jakých kritérií jste vybíral filmy? Jaký by měl být podle vás dobrý a také vhodný film pro děti a pro mládež?

Samozřejmě neexistuje jeden návod, jako je recept na bábovku. Světové festivaly jsou koncipovány různě, ty evropské směřují k hlubším tématům, kde není pokaždé adresátem dítě, ale pedagog nebo dospělí. Jsou to spíš filmy o dětech než pro děti. Například Kinderfest na Berlinale se snaží uvádět politická témata v dětských filmech. Francouzi nebo Nizozemci zase natáčejí hodně sociálních snímků, které se věnují třeba střetu odlišných kultur. Naopak mě překvapila současná indická kinematografie, objevil jsem několik svěžích, příjemných a vtipných filmů pro děti.

My jsme se rozhodli uvádět filmy, které jsou určeny dětem a mají silný příběh, vyústění a nějaké pozitivní poselství. Nesmíme zapomínat, že bojujeme o příštího diváka a neměli bychom jej odrazovat příliš dospělými tématy. Na druhou stranu u filmů pro mládež se dostáváme až k dospělým tématům. Teenageři dnes tvoří mainstreamové publikum, podívejte se na přehledy návštěvnosti, kdo chodí nejvíce do kina.

Nejsme my trochu konzervativní v našem pohledu na filmy pro děti a mládež? Nepovažujeme za ně pouze pohádky a filmy typu Chobotničky z 2. patra?

Určitě nepatříme k těm nejkonzervativnějším zemím, které leží spíše na východ od nás. Ovšem pohádky jsou obecně na ústupu. Navíc u nás nebyl letos vyroben jediný ryze dětský snímek, v soutěži poběží v premiéře jediný český film Správce statku Martina Duby. V kategorii Evropských debutů nás bude ještě reprezentovat islandsko-český snímek Silný kafe Börkura Gunnarssona.

Jaké další filmy se objeví v soutěži a jaké filmy v rámci retrospektiv?

Festival otevřeme v pondělí 31. května francouzským filmem Motýl, který je zároveň prvním snímkem francouzského dne. Loni jsme uspořádali německý den, letos na to chceme navázat a podobně představit kinematografii Francie. V soutěži mimo jiné poběží i francouzský koprodukční film Když Otar odjel. Uvidíme také oceněné filmy z poslední doby, jako jsou Erasmus a spol., Vysněný život andělů, Vadí nevadí. Promítneme francouzskou klasiku: Lamorissův Červený balónek, Pan Hulot jede na výstavu, Knoflíkovou válku nebo Godardův debut U konce s dechem. V dalších soutěžních kategoriích uvedeme filmy ze Švédska, Dánska, Lotyšska, Německa, Kanady, Indie a řady dalších zemí.

A co Harry Potter a podobné divácké hity? Patří komerční filmy na váš festival?

Jsem v tomto smyslu velmi liberální a uznávám jak filmové experimenty, tak i filmy, kterým se dostane široké divácké odezvy. Nechci o nich říkat, že jsou komerční, protože dneska je složité něco označit za komerční a čistě nekomerční. Jako filmový režisér vás mohu ujistit, že vydělávat peníze musí každý filmový projekt - dnes je byznysem i takzvaný nezávislý film. Neříkám, že bychom o takové filmy nestáli, ale vůbec není jednoduché je získat. Například Shrek II. poběží na festivalu v Karlových Varech a Harry Potter je přísně hlídané zboží, které nepustí nikde na světě na žádné projekci ani hodinu před premiérou.

Jaký je rozdíl být programovým ředitelem České televize a nyní zlínského festivalu?

Je to stejné, co se týče ambicí, nasazení, pracovního výkonu. Děláte na něčem, co nějak funguje a vy chcete svou prací přispět a dotáhnout to zase dál. Na druhou stranu se prostřednictvím zlínského festivalu vracím k filmové tvorbě, což je moje původní doména. Přece jenom televize je něco jiného, jde o masové médium, tedy "drogu" jiného druhu.

Když se díváte na současné pořady dramatické tvorby České televize, co si myslíte o jejich úrovni? Vzal byste je na festival?

Znám Českou televizi velmi dobře, začínal jsem tam v roce 1990, byl jsem společně s Čestmírem Kopeckým jedním z prvních producentů celovečerních hraných filmů. U mě tehdy začínala řada mladých režisérů, kteří se později proslavili ve filmu. Když jsem se do ČT vrátil za Jiřího Balvína jako programový ředitel, snažil jsem se v tehdejší krizové situaci zachraňovat, co se dalo. Sám vím, o jak složitý problém jde i jak není jednoduché jej vyřešit. Pokud se ptáte na dramatickou tvorbu, určitě tam stále přežívá natáčení v ateliérech, ať už třeba z produkčních a finančních důvodů. To není podle mého názoru cesta, kudy by se dnes měli televizní filmaři ubírat. Nicméně ve Zlíně chceme v budoucnu rozšířit program o mezinárodní televizní tvorbu, ale už dnes uvádíme novinky ČT. Pustíme například dokumenty z cyklu Předčasná úmrtí - díl věnovaný Strýčku Jedličkovi nebo příběh o panu Foglarovi. Návštěvníci uvidí ukázku z nového hraného seriálu Josef a Ly a nový díl seriálu S bráchou na Aljašce.

Jaký máte vztah k dětem a mladým? Nemyslíte si, že je mezi dnešní mládeží a jejich otci, rodiči trochu příliš velká generační propast?

Nemyslím si. Generační konflikty byly a vždycky budou. Člověk musí být vnímavý a neměl by si nalhávat, že nestárne. Jsem nyní otcem sedmiměsíčního kluka, osudově se to sešlo zrovna s rokem, kdy jsem začal pracovat na dětském festivalu. Snažím se neztratit kontakt s nastupující generací, naučil jsem se například dělat webové stránky, udržuji si povšechný přehled o tom, co se děje. Ale hlavně mladým lidem obrovsky závidím, jak jsou přirozeně svobodní, jak "mrskají" angličtinu a jezdí po světě. A my to někdy tak fotrovsky hodnotíme...

Jaké filmy byste doporučil:

Zaujal mě lotyšský film Vodní bomba pro tlustého kocoura, objevil jsem i zajímavý izraelský film Dobré ráno pane Shlomi režiséra Shemiho Zarhina. Nenechal bych si ujít ani ruskou Procházku Alexeje Učitela po současném Petrohradu. Švédský film Jinak autorky Christiny Olofson zase ukazuje, jak dospívá mladá dívka v dnešním světě plném virtuální reality. Atraktivní je i norský film Jedině Bea nebo španělský film Antonia Mercera Čtvrté patro, originální komedie z ponurého nemocničního prostředí, v níž ale objevujeme kouzlo klukovského světa.