Článek
Neplatí to však absolutně. Můžete je potkat třeba také tam, kam i císař pán, tedy i hvězda chodí pěšky. Tak jsem kdysi stála na toaletě ve frontě s Tildou Swintonovou a stejnou cestu jsme měli na hotelových chodbách s řadou dalších.
V sobotu na Berlinale jsme šli s přáteli na večeři do populární italské restaurace. Velké, ale vždy plné – měli jsme rezervaci. Po chvíli vešla do dveří dáma, která, ač v tmavých brýlích a s šátkem na hlavě, ani na okamžik nenechala nikoho na pochybách, že je Catherine Deneuveová. Také s přáteli, ale bez rezervace.
Se zájmem jsme čekali, co se stane. A stalo se to co každému obyčejnému smrtelníkovi: prošli zvolna restaurací, všude plno, otočili se tedy v klidu k odchodu, ale pak hned za dveřmi našli jeden volný stůl. Usadili se, objednali.
Madame Deneuveová chodila jako všichni kuřáci „na cigáro“ na chodník. Jen když se přiblížil někdo s fotoaparátem, její doprovod ho nesmlouvavě zahnal.
Naštěstí tam nebyli žádní paparazziové, takže mu k tomu stačil pokyn rukou.