Sobotní výkon Fischerové ve Dvořákově síni Rudolfina se zařadil mezi největší překvapení a zároveň festivalové události.Spolu s Českým komorním orchestrem řízeným Rakušanem Andreasem Weiserem zahrála Mozartův raný Houslový koncert D dur, kterému vdechla úžasnou lehkost, průzračnost a především zvukovou kulturu. Její housle ji pod rukama zněly tak sonorně a čistě, že působily až dojmem hobojově sametového témbru.

Jenže to není všechno, po Mozartovi došlo na přídavky a capella opravdu ve velkém stylu. Fuga z Bachovy První sonáty a Paganiniho Sedmé capriccio patří k tomu nejtěžšímu i nejvirtuóznějšímu, co houslová literatura obnáší.

Po skvostném Vadimu Repinovi, který na Pražském jaru nebyl poprvé (minulý pátek zahrál s FOK Brahmsův Koncert D dur), byla další hvězdou.

Mozartovská lekce s Perahiou

Nabitá Dvořákova síň Rudolfina v neděli večer uvítala další z velkých festivalových hvězd - amerického pianistu a dirigenta Murraye Perahiu, který přijel se slavným anglickým orchestrem Academy of St. Martin in the Fields. Perahia dirigoval od piana a skvostným přednesem Mozartova Klavírního koncertu C dur i Bachova Koncertu d moll omráčil festivalové obecenstvo.

"Velký malý muž" Perahia se pak soustředil již jen na dirigování - Mozartovy Symfonie Es dur a Adagia a fugy c moll, kde připomenul našeho Josefa Vlacha. Jeho Mozart notně narušoval tradici klasicistní lehkosti směrem k romantismu i větší zádumčivosti. Úspěch byl kolosální.

V katedrále plno nebylo

Druhý festivalový víkend přinesl i vystoupení pravidelného účastníka festivalu - Pražských rozhlasových symfoniků řízených šéfdirigentem Vladimírem Válkem.

Letos byl jediným koncertem v katedrále sv. Víta, kterou posluchači překvapivě nezaplnili tak jako v minulých letech. Přitom dramaturgicky koncert skýtal nápadité spojení dvou českých autorů - soudobého Jana Hanuše a jeho velkého vzoru Antonína Dvořáka.

Hanušova Symfonie č. 7 Klíče království je jeho poslední symfonií (psaná v roce 1990) a je poctou právě Dvořákovi, jenž svými duchovními skladbami Hanuše inspiroval. Válkovi se podařilo výběrem sólistů i sboru učinit z obou skladeb (i z následujícího Dvořákova Te Deum) událost.

Výborní byli oba sólisté, zejména sopranistka Regina Renzová, působící hlavně v Německu - se svým znělým krásným hlasem by se měla doma objevovat častěji. K ní se přiřadil i Ivan Kusnjer a Kühnův smíšený sbor, ovací se dostalo přítomnému 89tiletému Janu Hanušovi.