Knihu vydává filmotéka Cineteca v italské Boloni, kde je uložen Chaplinův archív. Novela bude ve středu večer představena v Britském filmovém institutu v Londýně, kde bude i herečka Claire Bloomová, která hrála ve filmu tanečnici a jíž je kniha věnována. Kniha byla po desetiletí v Chaplinově archívu a vychází až nyní, kdy k tomu dala rodina souhlas. Z rukopisných i strojopisných částí ji sestavil Chaplinův životopisec David Robinson, který ji také opatřil předmluvou a vysvětlivkami.

„Kniha nebyla dosud publikována, protože rodina byla trochu opatrná... Postupně ale nabyli přesvědčení, že vydání je dobrý krok,” řekla spoluředitelka Chaplinova projektu v Cineteca Cecilia Cenciarelliová.

Podle listu The Guardian jde o temné nostalgické dílo, které se zabývá stejným příběhem jako film – alkoholickým stárnoucím klaunem Calverem, který zachrání před sebevraždou mladou tanečnici. Novelu napsal Chaplin ještě před scénářem filmu. Celý příběh rozšiřuje a prohlubuje a ukazuje, jak se v té době autor cítil, napsal list.

Obvinili ho, že je komunista

Podle Cenciarelliové se novela na rozdíl od filmu zabývá i tím, „proč měl Calvero noční můry, proč je tak zklamaný svou kariérou”. Více než film si prý všímá i „vztahu umělce a jeho publika a smyslu umění”. The Guardian připomněl, že Světla ramp byl poslední snímek, který Chaplin natočil v roce 1952 v USA předtím, než mu americké úřady zakázaly vstup do USA kvůli údajným sympatiím ke komunismu.

Když novelu Footlights psal, „zažíval v Americe těžké období”, řekl Robinson. „Byl velkým cílem pro (šéfa Federálního úřadu pro vyšetřování FBI) J. Edgara Hoovera..., který byl úspěšný do té míry, že velká část Američanů se proti Chaplinovi otevřeně obrátila. To byl pro něj šok, protože 30 let byl nejmilovanějším člověkem na světě. Tyto pocity se odrážejí v Calverově příběhu,” řekl Robinson deníku The Guardian.

„Je úžasné, že člověku, který chodil za celý život do školy jen šest měsíců, se podařilo stát se spisovatelem,” řekla Cenciarelliová v souvislosti s Chaplinovým dětstvím v Londýně v neutěšených podmínkách. Podle Robinsona autor nikdy nezamýšlel, aby byla novela publikována. „Bylo to něco naprosto soukromého ... psal to pro sebe,” řekl.

Novela také ukazuje, jaký „požitek měl tento samouk ve vytříbených a zvláštních slovech”, řekl Robinson. „Když se mu nějaké slovo zalíbilo, rád ho používal, i když to nebylo pro danou situaci úplně přesné,” dodal Robinson. Přesto ale podle něj Chaplin „píše úžasně”. „Na filmu pracoval tak, že to zkoušel znovu a znovu, dokud nebyl s výsledkem spokojený. A stejné je to i s touto knihou. Je to dobré čtení. Zvláštní, ale dobré,” prohlásil Chaplinův životopisec.