Článek
Hugo Pavel se narodil 26. prosince 1924. Dětství prožila rodina v Praze, z obav před transportem se přestěhovala v roce 1939 do Buštěhradu. Hugovi, stejně jako jeho bratru Jiřímu a otci Leovi, se ale nakonec transporty nevyhnuly, doma zůstala jen matka s nejmladším Otou. Hugo byl poslán na práci do Německa, po návratu se v Terezíně setkal s otcem a rozhodli se, že nebudou čekat na konec války a utečou.
„Utekli na počátku května 1945. Později se Hugo odstěhoval do Kladna, hodně času ale trávil na chatě v Újezdu nad Zbečnem, kde se věnoval své největší lásce, rybaření,” sdělila nakladatelka Slávka Kopecká, která v roce 2005 Hugo Pavlovi vydala knížku veršů Vrátil jsem čas.
„Autor prožil život plný dramat a poezie mu pomáhala žít – a přežít. V pokoře vždy stál ve stínu slavného bratra Oty Pavla, kterému nezištně pomáhal z nesnází způsobených těžkou duševní chorobou, rodinnému prokletí, kterému neušel ani on,” píše v anotaci ke knize. Kopecká také připomíná, že Hugo Pavel spravoval rozsáhlý rodinný archív.
Hugo Pavel informace o svém bratrovi, jeho životě a tvorbě poskytoval četným zájemcům, třeba studentům. Říkal, že tím bratrovi rád splácí dluh. Jeho bratra připomínaly v okolí Branova na Rakovnicku, kde se odehrávaly příběhy rodiny Pavlů, také každoroční turistické pochody. Hugo Pavel se jich do pozdního věku sám účastnil. „Řekou mých snů a nadějí je Berounka,” říkával. „Musím se přiznat, že dětství v této lokalitě bylo to nejkrásnější, jaké jsme si mohli přát,” uvedl v jednom z rozhovorů.