Kde teď žijete?

V posledním roce jsem žila na různých místech. Trochu v Paříži, také v Los Angeles, na Tenerife, v Londýně nebo Torontu. Aktuálně bydlím zase v Praze.

Co vás k těm cestám ponouklo?

Když přišel den, kdy jsem měla slavit své třicáté narozeniny, namísto oslav se dostavil šok. Zavřela jsem se doma, vypnula telefon, jedla jsem zmrzlinu a přemýšlela nad svým životem. Napadlo mě přitom, že je spousta míst na světě, na která jsem se ještě nepodívala, a přitom bych chtěla. V následujících dnech jsem se sbalila, opustila byt a vyrazila jsem do světa, abych pocit ze svých vysněných míst okusila na vlastní kůži.

Pomohlo vám to?

Bylo to skvělé, zažila jsem spoustu věcí, poznala nové lidi, nové mentality, prostě jsem získala spoustu zkušeností. Na těch cestách také vznikla má nová deska Chic a Paris.

Dnes už je mi jednatřicet a cítím se mnohem lépe než v den, kdy mi bylo o rok méně.

Kde to bylo nejkrásnější?

Asi v Los Angeles. Je to město, které se mi dodnes takříkajíc zdá. Má neskutečnou energii a inspiraci, přesně tu, o které jsem předtím četla a slyšela. Dýchlo to tam na mě a postupně mě to pohltilo.

A když už jsme u toho prozrazování věku, mohu vám říct, že v Los Angeles jsem měla pocit, že je mi zase šestnáct. Bylo to neskutečné.

 Iva Frühlingová cestovala v posledním roce po světě.

Iva Frühlingová cestovala v posledním roce po světě.

FOTO: Lewron Music

Vaše nové album je dost pestré, stylově i zvukově. Mělo to tak být?

Vůbec ne. Když jsem se dostala k tomu, že bych chtěla nahrát novou desku, neměla jsem o ní žádnou konkrétní představu. Nic jsem neplánovala, naopak všechno, co mě napadlo, jsem hned udělala. Měla jsem to tak tehdy i v osobním životě.

Písničky vznikaly podle pocitu, který jsem měla na různých místech. Ty, které vznikly v Paříži, jsou klidnější. Ty z jiných míst jsou energičtější a elektronické.

V jednom rozhovoru jste řekla, že album mělo být původně elektronické, trochu ve stylu Daft Punk.

Úplně na začátku to tak bylo, tím vlastně příběh desky začal. Skončilo to ale jinak. Vznikla stylová a zvuková směska. V textech jsou pak pocity, které mám spojené se dnem, kdy mi bylo třicet. Musím se totiž přiznat, že jsem se z té krize vymotala, až když jsem se vrátila do Prahy. Na cestách byla se mnou, i když se to časem zlepšovalo.

Máte strach ze stárnutí?

Nemám a nikdy jsem ho neměla. Přestože mi všechny kamarádky, zvláště ty z modelingové branže, říkaly, že budu mít vrásky a budu se cítit hůř, nikdy jsem se přibývajícího věku neobávala. Těšila a těším se na každé období svého života. Jenomže ten den mě to nějak vyděsilo.

Loni jste napsala knihu Příběhy ze showbyznysu. Pokud se ale nemýlím, vlastně nakonec nevyšla?

Bohužel máte pravdu. Ve chvíli, kdy byla vytištěná, můj vydavatel zkrachoval a odjel někam do Londýna. Kniha tedy byla k dispozici jenom na křtu, do obchodů se nedostala.

Celý náklad prvního vydání leží někde ve skladu. Trápilo mě to. Tím spíš, když jsme měli opravdu úžasný křest. Jako kmotr na něj přijel francouzský herec Pierre Richard a křtil i Karel Gott. Měla jsem z toho velkou radost.

V té knize jsou příběhy takových osobností, jakými jsou Whitney Houstonová, Pierre Richard, Vanessa Paradise nebo Serge Gainbourg. Vyjde někdy?

Ráda bych se o to pokusila, ale musím se ještě poradit se svými právníky, jak je to s autorskými právy. Podle mě je má pořád původní vydavatel.

Příběhy ze showbyznysu ale nebyla má první kniha. Ta se jmenovala Příběhy modelek a měla velký ohlas. Píši ráda a stejně jako každý spisovatel si přeji jednou napsat román. Zda se to povede, je zatím ve hvězdách.

Jste s hercem Pierrem Richardem přátelé?

To bych určitě neřekla. Spíš se známe.

Nahrála jste album, napsala knihu… Jak jste na tom s modelingem?

Pravda je taková, že aktivní modelkou, která běhá po castinzích a pak na molu, jsem přestala být v šestnácti letech, tedy dva roky poté, co jsem přijela do Francie. Od té doby se věnuju především muzice. Dělám sice zahraniční reklamy, ale moc se tím neprezentuju.

Čím se cítíte být nejvíc?

Na to se mě ptá spousta lidí. Já ale nedokážu odpovědět. Je to každý den jinak. Jednou jsem zpěvačka, jindy spisovatelka, píšu pro módní časopisy a jsem tedy občas redaktorka, další den točím nějakou reklamu.

Pro Primu Cool nyní moderuju pořad o aplikacích pro chytré mobily a tablety. Jmenuje se Applikace, tím pádem jsem teď ta, která radí kamarádkám, jaké aplikace si pořídit.

V minulosti jsem už jednou moderovala, a to pořad o módě na Óčku. Odtamtud jsem pak ale odešla, protože se mé představy o pořadu neslučovaly s představami producentů. Teď bude, doufám, spolupráce pokračovat co nejdéle. Zatím mě natáčení pořadu totiž opravdu baví. Takže pokud jde o mou práci, je to různé, ale o to je to zajímavější.

Co vám teď dělá radost?

Jak už jsem řekla, natáčením zahraničních reklam se v České republice neprezentuji. Minulý týden mě ale nadchla fotka od kamaráda, který se právě vrátil z New Yorku. Na Times Square prý běžela na velkých obrazovkách nonstop reklama na Stellu Artois, kterou jsem točila před rokem. To mě potěšilo. Sice jsem v New Yorku ještě nebyla, ale prostřednictvím své práce již ano.

Také mě nedávno oslovil můj agent z Paříže s tím, že si mě francouzská režisérka vyžádala na hlavní roli do filmu. Je o dívce z nějaké východní země, která mluví francouzsky. Asi jsem se jí hodila i typově.

Přijala jste?

Bohužel bych musela být kvůli natáčení dva měsíce v kuse pryč, což bych Primě asi těžko vysvětlovala. Rozhodla jsem se tedy nakonec pro televizní pořad o aplikacích a zrušila Francii.