A režisérka Iváková po absolvování herectví na pražské konzervatoři studovala hned několik australských škol, na nichž zatoužila osedlat si i režii. Není ovšem škola jako škola.

A tak záslužné na inscenaci Pod Jižním křížem zůstává bohužel jen to, že k nám uvádí vzrušivé australské téma z časů založení Sydney koncem osmdesátých let osmnáctého století. Jak známo, stojí dnešní pýcha Austrálie na místě anglické trestanecké kolonie, kam byli z přelidněného Londýna a z celé Anglie vyvážení zločinci poté, co se po osvobozenecké válce uzavřely brány severoamerického kontinentu.

Inscenace na šikmé ploše

V nedůvěře k domácí scénografii stvořila režisérka k inscenaci ještě vlastní scénu. Herci se při přestavbách několika šikmen (šikma je inscenační prostředek, jehož jediným smyslem může být jen znesnadnění pohybu herců na prknech, zvláště když jsou nalakovaná) nadřou víc než při přednášení místy až jalového textu (překlad samozřejmě Iváková), plného ušlechtilých frází a mouder o božských vnuknutích polidšťujících vyvržené.

Je chvályhodné, že sebe samotné nacházejí zloději, loupežníci i vrahové ve splynutí s divadlem. Ostatně odpovídá to celkem věrohodně skutečným faktům o vzniku první australské scény. Ale jak k tomu přijde divák v Praze, že má tři předlouhé hodiny sledovat práci, ve které si režisérka nevěděla rady s příběhem, natož pak s herci! Ti musí jako v naivním divadle, které by ani Jiráskův Hronov nedobylo, hlavou ukazovat, jak kolem nich hopká klokan...

Herecké šarže

Každý z aktérů vnesl do inscenace trochu z vlastní mošničky. Marcel Rošecký nefalšovanou šarži, Marek Ronec něco z úporné, a tentokrát i trochu přerostlé ušlechtilosti, Lucie Vondráčková zase kousek Johanky z Arku, Sandra Nováková nesmiřitelnou ubreptanost, Petra Jungmanová temperament Markytky z Našich furiantů a Adam Novák v chlapácké roli chronickou kuňkavost. Vladimír Dlouhý udělal dobře, když na spolupráci při tvorbě inscenace rezignoval ještě před páteční generálkou.

Divadlo Rokoko - Timberlake Wertenbakerová: Pod Jižním křížem. Překlad, režie, scéna Kateřina Iváková, dramaturgická spolupráce Nina Chovancová, kostýmy Michaela Hořejší a Lenka Rašková, hudba Ondřej Smýkal, pohybová spolupráce Eva Velínská.

Jiří P. Kříž, Právo

Autor recenze byl přítomen první veřejné generálce a mylně vyvodil z neúčasti Vladimíra Dlouhého, že na svou roli rezignoval. Vladimír Dlouhý se neúčastnil pouze páteční generálky.