„Oba jsme fascinováni jejím životem. Po roce a půl hledání dramatického klíče jsme se pustili do psaní. Dostali jsme peníze od fondu kinematografie, štědrým partnerem je Česká televize,” řekl Hulík. První verzi scénáře chce dokončit v červnu, tu finální koncem roku. Pak se budou shánět finance a natáčení ve společnosti Nutprodukce má začít v roce 2016.

Olmerová by se letos v lednu dožila osmdesáti let. V 60. letech minulého století patřila mezi nejvýraznější ženy pohybující se na české hudební scéně. Plně rozvinout talent jí však zabránily nemoc, závislost na alkoholu i nepřízeň vládnoucího režimu. V roce 1962 se dostala do Semaforu a prakticky ze dne na den se stala hvězdou, která však nedokázala naplno zazářit. Žila divoce a střídala vzestupy a pády.

Zemřela v 59 letech 

Na počátku 80. let ji dokázal na čas vrátit k muzice Michael Kocáb, ale skvělá alba Zahraj i pro mě (1981) a Vítr je rváč (1983) pro ni byla jen malou satisfakcí. Zpěvačka zemřela 10. srpna 1993 ve věku pouhých 59 let.

„Prvním impulzem k této práci byla výzva Martina Krejčího, kterého jsem tenkrát neznal. Právě on přišel s nápadem natočit o Olmerové film. Znal jsem jen pár jejích písní a věděl jsem, že žila jako neřízená střela. Když jsem pak začal číst biografie, které o ní vyšly, a dozvídal se víc, zjistil jsem, že nejde jen o klasický příběh nadaného umělce, který chlastá, bere drogy a tím se zničí. Dá se tam ukázat i řada jiných věcí, které jsou třeba i hodně současné,“ podotkl Hulík.

Hlavním tématem, které v jejím příběhu s Krejčím našli, je to, jak člověk touží po štěstí, jde za ním a dělá vše, aby ho získal. A když už ho má, tak to všechno sám zničí. „Taková zvláštní nenaplněnost a vlastně existenciální zápas, který se asi nikdy nedá vyhrát,“ dodal scenárista.

O životě Evy Olmerové vznikly čtyři dokumentární snímky. „Medailon zachycuje její názory na vlastní život a vztah k zpívání i k lidem. Život a zpívání u ní tvoří jednotu, z malérů napájí svůj talent,“ provázel text distributora první z nich z roku 1971, nazvaný Zpěvačka. Její vzestupy a pády zachytila o tři desítky let později v drsném i láskyplném dokumentu Proměny přítelkyně Evy její kamarádka Drahomíra Vihanová. V roce 2001 jí byl věnován jeden z dílů televizní série Předčasná úmrtí, vzápětí toho tvůrci využili k samostatnému snímku Blues samotářky.

V roce 1968 natočil režisér Petr Weigl krátký hudební poetický film s jejími písněmi Svět je báječné místo k narození. O dva roky dříve se objevila v televizním snímku Evalda Schorma Gramo von balet a režisér Jan Němec ji obsadil do svého povídkového snímku Mučedníci lásky.