Ano, lidstvo od nepaměti své kultury začíná kreslenými příběhy. Předchůdcem komiksu jsou příběhy na Trajánském sloupu v Římě, podobně o tisíc let mladší gobelín katedrály v Bayeux. Krásný příklad komiksu uvádí také Giorgio Vasari ve svých Životech nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Jedním z těchto geniálních všeumělů byl prý Andrea Orcagna.

Vasari o něm píše: "A protože Orcagna věděl, jak se Pisánským líbil Buffalmaceův nápad, podle něhož Bruno namaloval své postavy v kostele San Paolo a Ripa d'Arno se slovy vycházejícími z úst, jako by mluvily, zaplnil i on celé své dílo podobnými nápisy, jež vetšinou zničil čas, a tak se nedají přečíst."

Zajímavé je i další Vasariho svědectví, dokládá totiž, že výtvarno na komiksový způsob nezavrhovali pouze vládcové totalitních režimů, ale také osvícení duchové.

Andrea Orcagna prý tyto průpovídky v obrazech "pokládal za velmi krásné, a nejpíš také odpovídaly vkusu doby, my je dnes ovšem vypouštíme, abychom lidi neobtěžovali podobnými nevhodnými a nepříliš zábavnými věcmi". Tento jev, tak zábavný v roce 1350, byl za dvě stě let trapný.

Začátek je tedy v banálním znění slov "lidstvo od nepaměti". Ano, lidstvo od nepaměti mělo rádo, když se jim dobové události (a často nepochopitelné novinky) podávaly obrazem i slovem, tedy, jak se říká, po lopatě.

Také proto, že valná část toho lidstva neuměla číst a psát, ale uměla se dívat a bystře vnímat to, co se nám vzdělanějším zdá dnes nepochopitelné. "Komiksové" příběhy na Trajánově sloupu i na gobelínu z Bayeux jsou na náměty válečné. První zobrazuje historii boje Římanů s Dáky, druhý neméně slavnou historii invaze Normanů do Anglie, v obou případech se jedná o dílo politické propagandy a oslavu vítězství. Angličané věru neměli důvod zaznamenat svůj neúspěch seriálem obrazů na gobelínu. Historii píší vítězové, a nejenom píší, ale také zobrazují.

Nás by ale především mohla zaujmout odpověď na otázku, proč se také v naší supervzdělané (a politických analfabetů prosté) době musí v časopisech i novinách politické aktuality tlumočit způsobem komiksovým.

 Pro někoho je ta věc nejasná a zvláštní, pro jiného na pováženou: lidé dnes čtou neradi a spokojí se často jen s titulky. Naopak se velmi rádi nechávají vést obrazovými příběhy. Textu v nich bývá málo, vtipu více a nejrůznějšího druhu. Slovům politiků se příliš nevěří, ale obrázkům politiků, kteří své nesmyslné výroky pronášejí v komiksových bublinách, není tak těžké uvěřit. Existuje také domněnka, že humor a pravda jsou téže podstaty. Politikům tedy často nezbývá než dorůst do své komiksové podoby a promlouvat prostřednictvím svých komiksových mluvčích.

A tito mluvčí dnes personifikují tzv. veřejné mínění, tedy to, co kdysi býval "hlas lidu, hlas Boží". Budoucnost lidstva tedy možná spěje k letům na Mars, ale určitě ke komiksu jako univerzální formě, kterou se budou dělat celé noviny, od úvodníku počínaje a sportovním přehledem konče. Možná že politikové rozhodují o kandidátech vhodných na prezidentský stolec a také o tom, kdo je zralý pro válku, ale definitivně rozhodnou jejich komiksoví mluvčí. Obrázky a slovy, která se vznášejí v bublinách.