Kromě maleb barokního velikána Petra Paula Rubense jsou mezi nimi také deskové obrazy dvou nejslavnějších gotických malířů – Mistra vyšebrodského a Mistra třeboňského.

V případě Mistra vyšebrodského jde o celý cyklus devíti deskových obrazů z Vyššího Brodu a o Madonu z Veveří, v případě Mistra třeboňského o Madonu roudnickou, která byla napodobována v četných kopiích a variantách. Žádost o Třeboňského mistra přišla do Národní galerie 31. prosince 2013, tři dny před oficiálním ukončením přijetí žádostí o církevní restituce.

Zatím nevydali nic

Podle Víta Vlnase, pověřeného vedením Národní galerie, zatím nebylo nic vydáno a stále probíhají jednání, která se týkají zejména Vyšebrodského oltáře.

Na čtvrteční tiskové konferenci řekl: „Vedení Národní galerie usiluje o dohodu a nechce použít krajní řešení, kdy by o sporných věcech měl rozhodnout soud.“

V zákulisí zaznělo, že galerie se obává, že by církev mohla stáhnout ze státních sbírek všechny zápůjčky uměleckých děl a že by možná i bojkotovala výstavní projekty.

Vlnas na dotaz novinářů uvedl, že pokud se díla vrátí, nebude církev platit nic za jejich restaurování a ochranu, i když do toho stát investoval nemalé finanční prostředky. O Madonu roudnickou podle jeho slov požádal nesprávný vlastník, takže toto dílo zřejmě zůstane v majetku Národní galerie.

O Vyšebrodském oltáři dál jednají

Vlnas k tomu Právu řekl: „Madonu Roudnickou, veledílo české gotiky, chtěla restituovat farnost v Roudnici nad Labem, ale jako depozit ji do Národní galerie uložil v roce 1939 kapucínský klášter v Roudnici, tedy někdo zcela jiný, než je současný žadatel o restituci.“

Deskový obraz Mistra třeboňského oltáře – Madona Roudnická

FOTO: Národní galerie

Co se týče Vyšebrodského oltáře, podle vedení Národní galerie i ministerstva kultury má cisterciácký klášter nárok na tento cyklus, i když jsou tam jisté nesrovnalosti.

„Spějeme ale k dohodě, aby Vyšebrodský cyklus zůstal nadále v expozici Národní galerie, ať jednání o restituci dopadne jakkoliv,“ řekl Vlnas Právu.

„Já jsem ten zákon nevymyslel, já jsem jen v roli státního úředníka, který se musí řídit právními úpravami. Postupujeme striktně dle zákona a vydáme pouze taková umělecká díla, na něž je nárok žadatelů nesporný,“ zdůraznil.

Restituce mají odčinit křivdy způsobené v historii. Nutno k tomu dodat, že již od 30. let dvacátého století stát jednal o odkoupení Vyšebrodského cyklu, cisterciáci chtěli dílo prodat a dohoda o výkupu za 10 miliónů korun byla prakticky před podpisem. Přišel však Hitler – a tím vše skončilo.

Takže kdyby se historie odvíjela jinak, všech devět desek Vyšebrodského mistra by už dávno bylo zcela po právu v majetku Národní galerie, pro kterou jsou totéž, co je Mona Lisa pro pařížský Louvre.