Dobrou náladu má totiž u Mad Sin na svědomí především těžkotonážní vokalista Koefte, který si vždy vezme celou show na svědomí a svou roli zvládne levou zadní. Fanoušci si toho byli vědomi, a tak dorazili ve čtvrtek večer do pražského klubu Futurum v hojném počtu.

 Mad Sin fanoušky dokonale pobaví.

Mad Sin fanoušky dokonale pobaví.

FOTO: PRÁVO – Jan Šída

Roli předkapely si naplno užili Carlos & his Coyotes. Její členové totiž rozhodně nejsou žádní zajíci a získané zkušenosti cele vtělili do svého vystoupení. Dusavá hudba na pomezí psychobilly a temného country s českými černohumornými texty vlévala natěšeným fanouškům energii do žil. Velice často se stává, že je předkapela jen jakýmsi nutným zlem, které si musí návštěvník koncertu zkrátka protrpět. Tady to však neplatilo. „Kojoti“ se německým hvězdám umělecky směle postavili, a splnili tak vlastně funkci jakéhosi ušlechtilého aperitivu.

Berlíňané zvukovou zkoušku nijak neprotahovali a velice rychle se nachystali k nástupu na prkna. Potemnělé Intro přešlo do první skladby Revenge, která okamžitě nastartovala jak kapelu, tak i fanoušky. Uzdu třímal v rukou, jak už bylo řečeno, především Koefte.

Mad Sin přilákali mnoho diváků.

Mad Sin přilákali mnoho diváků.

FOTO: PRÁVO – Jan Šída

Kromě svého obligátního poděkování „Týky, Týky“ zvládl divoké grimasy, výraznou gestikulaci i těsný fyzický kontakt s publikem.

Pouze nemohl jako obvykle tolik skákat do výšky. Svým kartáčem na hlavě by se totiž zapíchl do nízkého stropu v klubu. Ale lidem to nevadilo, oni totiž svého cvalíka milují.

Slušnou porci pódiové prezentace zvládl také kontrabasista. Už jeho nástroj budil na první pohled pozornost. Světélka na těle kontrabasu připomínala šantánové lucerničky, ale to vlastně patřilo k věci. A když na konci setu vnikl hudebník do publika a začal pouštět jiskry z prskavky, zastínil dokonce na chvilku i samotného principála.

Ten si ale dav vrátil na svou stranu veřejným přípitkem s vyvolenými fanoušky.

Koncert Mad Sin připomínal spíše uvolněnou atmosféru přátelského večírku. Koneckonců kapela je v Čechách pečená vařená, takže muzikanti kdekoho v publiku znali osobně. Což vlastně není na škodu, vždyť jedna z divadelních teorií říká, že u pořádného „tyjátru“ by se měla smazat hranice mezi jevištěm a hledištěm. Mad Sin tohle dokázali bez velkého úsilí.

Mad Sin
Futurum, Praha, 16. 1. 2014

Celkové hodnocení: 85 %