Jaký je to pocit ocitnout se v jedné řadě s osobnostmi, jako jsou Günter Grass, Arnošt Lustig, Václav Havel nebo Jiří Stránský, kteří už Cenu Karla Čapka získali?

Nejsem spisovatel, ale nakladatelský redaktor a editor. Nejdříve jsem pocítil obrovský vnitřní zmatek, zcela mne to zaskočilo. Poté jsem čím dál víc cítil obrovskou odpovědnost za všechno, co v budoucnosti řeknu a udělám.

Nyní jste se podílel na přípravě knihy o Jiřím Brdečkovi, budete redaktorem vzpomínek Staši Fleischmannové, dcery Staši Jílovské. Čím vás ty osobnosti fascinují?

Jiří Brdečka byl mimořádně milý, talentovaný, sečtělý a pracovitý člověk s mnohostranným talentem, obdivuji jeho vzdělání, fantazii, smysl pro humor a zejména neúnavnost, s níž pracoval. Paní Staša Fleischmannová je jedním ze svědků století. Narodila se výjimečným rodičům, žila mezi pozoruhodnými lidmi, její životní zkušenost zahrnuje celou evropskou kulturu 20. století, vešli se do ní Boris Pasternak i André Breton, Milena Jesenská i Karel Čapek – ty všechny znala osobně.

Z víc než stovky titulů si zaslouží vyzvednout díla lidí jako Jan Vladislav, Jan Zábrana, Ivan Diviš, lze pokračovat. Co vám dala třeba práce s Janem Vladislavem?

Jan Vladislav vášnivě miloval literaturu, zejména poezii. Byl to člověk pro básnické slovo nesmírně zaujatý a též obdivuhodně pracovitý. Byl inspirativní v tom, že uměl mnoho jazyků a znal v originále celou řadu evropských literatur, z nichž překládal – ruskou, ukrajinskou, německou, francouzskou, anglickou a zejména italskou. Přehlédneme-li jeho dílo jen co do množství vykonané práce, je ohromující.

Jaký máte „klíč“ pro přípravu edičních počinů? Mám na mysli třeba Otevřený rány, což je soubor ohlasů próz Jáchyma Topola, nebo Rýmované komentáře Karla Kryla.

Ve svazku Otevřený rány se editor Ivo Říha pokusil ukázat mnohost literárněvědných přístupů k Topolovu dílu, a to v kontextu mnohem širším, než je ten český. Jáchym Topol je kmenovým autorem nakladatelství Torst, pro něž pracuji již více než dvacet let. Též Karel Kryl je důležitým autorem Torstu – vyšly zde tři svazky jeho spisů a k nim nyní přibyly podstatné útlé svazečky Země Lhostejnost a Rýmované komentáře. Ty jsou předstupněm k ediční přípravě čtvrtého svazku Krylových spisů.

Kromě klasiků „objevujete“ i méně známé tvůrce jako zemřelého překladatele a básníka Jaroslava Kabíčka nebo malíře a písničkáře Zbyňka Benýška. Čím vás zaujali?

Jaroslav Kabíček byl můj blízký starší přítel a učitel z nakladatelství Odeon, v němž jsem s ním pracoval, měl jsem ho osobně velice rád a vážil jsem si ho. Můj zájem o dílo Zbyňka Benýška souvisí s mou generační láskou, jíž je tvorba českých písničkářů 70. a 80. let. Já miluji všechny české písničkáře té doby, na verších jejich písní jsem se učil vnímat básnické slovo i svět kolem sebe. A písničkářská, básnická i prozaická tvorba Benýškova je důležitou součástí díla tohoto širokého tvůrčího společenství.

Při jedné diskusi jste se smutkem konstatoval, že „…literatura ztrácí schopnost lidi z různých oborů propojovat a nabízet jim společnou řeč. Stali jsme se společností míjejících se lidí, kteří si vedou své oddělené monology.“ Co s tím?

To bohužel nevím. Před lety jsem redigoval básnickou sbírku Miroslava Holuba Narození Sisyfovo. Možná můžeme dělat jen to, co činil tento antický hrdina – valit do vrchu svůj kámen a snažit se propojovat lidi, nabízet jim společnou řeč, trvat na tom, že vzájemné míjení není nic dobrého a že dialog je pro lidi mnohem důležitější než vedení oddělených monologů. Nedělám si iluzi, že dopadneme lépe než Sisyfos sám, nicméně že bychom přestali svůj kámen valit, to si nějak nedovedu představit.

Redaktor a editor české literatury Jan Šulc.

Redaktor a editor české literatury Jan Šulc

FOTO: Právo - Jan Šída

Dá se říci, že jste na určitou edičně připravenou knihu zvlášť hrdý?

Myslím si, že co do kvality ediční práce jsou mými nejlepšími knihami Brožované básně Pavla Šruta, Nevyhnutelnosti Emila Juliše a Básně Josefa Topola. Co do množství práce mne pak nepochybně nejvíce zaměstnaly spisy Václava Havla, jimž jsem v roce 1999 věnoval rok života. Rád jsem též za pro mne citově důležitý dvousvazkový výbor z díla Václava Černého Tvorba a osobnost a za výbor z deníků Jana Zábrany Celý život, který měl ze všeho, co jsem udělal, největší čtenářský ohlas. Jsem rád, že všechny tyto knížky spatřily světlo světa a lidé je mohou číst.