Jenže nakonec jsem se zase vysmál sám sobě. Po zadání termínu do vyhledávače se na mě valily stovky stránek s mechatronikou... My pochybovači, a bez pochybností by přece nebyl žádný vývoj, my to nemáme vůbec jednoduché.

Jednoduché to dnes nemají ani badatelé, kteří ve svých výstupech trpí citátiózou. Tohle slovo jsem si kdysi vymyslel k popsání citační choroby. Některé studie měly (a mají) část poznámkovou a odkazovou větší než dílo samé, a podobají se tak jednomu literárnímu experimentu Josefa Hiršala.

Dnes, kdy sestoupil mezi lid badatelský mýtus citačního indexu (počet citací především v zahraničních publikacích stanovuje kvalitu a důležitost badatelské práce citovaného výzkumníka), tak všichni citují s nadějí, že pak budou sami citováni. Jasná citátióza.

Ještě větší radost všem dělá fakt, že v některých společenských vědách existuje stále více pramenů a materiálů ve virtuálních knihovnách a databázích, a je tedy jednoduché s nimi pracovat od stolu. A tak badatel svoji práci špikuje odkazy na internetové adresy jako na drátku. Jak to asi vypadá, dokladuji na adrese obsahující Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, kterou můžete nalézt na stránkách ministerstva zahraničních věcí: www.czechembassy.org/wwwo/mzv/default.asp?ido=8778&idj=1&amb=1&ikony=&trid=1&prsl=&pocc1=. A to je ta z nejkratších.

Chtěl bych se potkat s někým, kdo by byl ochoten naklepat tuhle krásnou strukturu do příslušného pole pro adresu. Trošku se to podobá citačnímu průjmu z děl Marxe & Engelse & Lenina, bez kterých nemohla před rokem 1990 pomalu vyjít žádná odborná práce. Jeden náš spolužák, věrný marxista, když zjistil, že jeho oblíbený učitel střílí citované stránky z Marxe od oka, zvlčil a stal se posléze renegátem. Tehdy to znamenalo zrádce, především zrádce strany nejlepší a nejmoudřejší, dneska ale, jak jsem se kdesi dočetl, teroristu. Pak se v tom vyznejte.

Tak na just nějakou minimalistickou adresu:

www.bagr.org

Časopis BAGR má podtitul literární leporelo, vychází ve Zlíně třikrát za rok (první číslo v r. 2000) a existuje i v papírové podobě. V aktuálním, 10. čísle najdete i ekologicko-feministickou básničku Moniky Fryčové Dřevorubci: Mlsní - plni síly / v rukou pilu k lesu kráčí / jejich pracky / med a sliny / ruce tisknout / k Břízám Jedlím Lípám na palouku / šťávy cítit / pak jen ohnout větev, zlomit / u pitek vyřvávat, kolik jich zas padlo / rozsekat. Čím to, že ta Morava je tak literárně činná?