RECENZE: DiCaprio – sólista ve výborném orchestru. Zlatým glóbem oceněný snímek Vlk z Wall Street

Silný poutavý příběh napsal podle Belfortovy autobiografické knihy výborně Terence Winter. Děj sleduje Belforta od osmdesátých let minulého století, kdy přišel na Wall Street a po prvním nezaviněném krachu vystoupal díky machinacím na vrchol finančního světa. Jeho vzorem byl Gordon Gekko v podání Michaela Douglase ve filmu Wall Street, jeho snem bylo mít všeho nejvíc. Žen, alkoholu, drog a tedy především peněz.

Geniální schopnost prodávat přivedla k pohádkovému bohatství nejen Belforta, ale i jeho spolupracovníky, které vyučil podle základního pravidla „Nikdo nezavěsí telefon, dokud zákazník nekoupí, nebo nezemře“, a to navzdory tomu, že do té doby neměli o světě financí téměř ponětí. Že to rozhodně nebylo obchodování poctivé, patřilo k věci, stejně jako motivace podřízených, která zahrnovala orgie i přímo na pracovišti.

Film prochází přesně načasovanými dramatickými zvraty, jiskřivé dialogy baví, nechybí vtip a nadhled.

Jen výjimečně má hlas vypravěče takový smysl jako tentokrát – chvástavý tón i sebeironie, s níž DiCaprio komentuje život svého hrdiny, ani v nejmenším neruší, nenahrazuje dění na plátně, ale charakterizaci ústřední postavy i celý film ústrojně dotváří.

Scorsese dokazuje, že i po sedmdesátce je mistrovským moderním filmařem. Strhující tempo, přesný střih, gejzíry obrazových nápadů. Jakkoliv se ve střední části zejména záběry orgií sexu a drog přece jen občas až zbytečně opakují, a je zřejmé, že nůžky by filmu neuškodily, neznamená to, že by Scorsese nudil. Jen se možná příliš opájel tím, co točí, a ani ve střižně se některých scén nedokázal vzdát.

Svět peněz a marnotratnosti je v jeho podání lákavý i odporný zároveň, stejně jako počínání ústředního hrdiny. Scorsese v nejmenším nemoralizuje, ale jeho postoj k tomu, co divákům předkládá, je zcela zřejmý.

DiCaprio znovu dokazuje, že z výrostka, kterého proslavil, ale snadno mohl také zničit Titanic, vyzrál ne-li v největšího, tak určitě jednoho z mála největších herců své generace. Je sólistou ve výborně sestaveném orchestru. Když mluví ke svým podřízeným, má člověk pocit, že by chtěl v jeho firmě třeba jen utírat prach, když úplně zfetovaný pilotuje letadlo, je odporný až k nevolnosti.

A scéna, v níž působením drogy téměř úplně ochrne a plazí se k autu, aspiruje na vstup do vrcholných filmových scén v nejširším kontextu. DiCaprio v perfektní fyzické kondici, která byla k jejímu natočení nepochybně nutná, dokázal současně působivě vyjádřit i momentální psychický stav své postavy.

Jeho partnery jsou naštěstí další kvalitní herci. Jonah Hill jako Belfortův nejbližší spolupracovník a přítel, Matthew McConaughey, jehož herecká etuda v úvodu filmu diváky skvěle naladí, Margot Robbieová, která v roli jeho ženy zvládá jak polohu hýčkané sexy blondýny, tak jedné z mála morálně silných postav příběhu.

Výborný je také Kyle Chandler v roli vyšetřovatele. Jediný neotřesitelně charakterní muž to neměl ani herecky v ansámblu ostatních snadné, a přitom dokázal být DiCapriovi výborným protivníkem i spoluhráčem.