Básně ve vaší nové knížce jsou o ženách, příběhy žen, obrázky žen. Co vás k tomu vedlo? A záhy po docela úspěšné knížce s chlapeckým hrdinou?

Ale já vždycky psal o ženách! Žijem v ženským světě. Přece si chlapi nemůžou myslet, že se planeta kroutí podle nich! Možná někde vyprovokujou nějakou válku, nebo vyhrajou olympiádu, ale získaná léna vždycky opečovávají ženy. A po svým! Ženský určujou míru tvýho úspěchu. Naučej tě oblíkat, jak se chovat, a když se cestou do školky počůráš, přebalej tě. Taky jako jediný z mála bytostí ještě kupujou knihy... I já, příliš vzpurný egoistický výtržník, to pochopil. Jo - a nejsou to básně. Spíš texty. Příběhy napsaný maximální zkratkou.

A bylo to snadné psaní? Šlo to samo, nebo jste se trápil?

Ukrutná dřina! Budu tatínkem, musím opevňovat hnízdo, plazit se v bankách, abych jim mohl splácet, a přitom jsem se snažil své texty laskat, aby zářily jako diamanty. A jsme zase u žen! Diamanty nejvíc vyniknou na krásné dívce.

Ač používáte ironii, humor, vaše texty jsou dost hořké. Ono vám bylo při jejich psaní smutno?

Ne, to ne. Jsou to příběhy žen a mužů v devadesátých letech. A devadesátá léta byla přece srandovní. Rámují je buldoci a třešně: Někdo dostane licenci na kulturní televizi, a pak vysílá něco úplně jinýho.

A i kdyby se všichni zbláznili, nedá pokoj. Jinej je ztělesněním kapitalismu a sežene si pro syna městskej byt. Jeden si sem odskočí pro pár mizerných miliard, a pak zase s koženým pohledem vypadne. Další podepíše smlouvu s úhlavním sokem, a pak si hodí šloufíka.

Některá žena vydělá svým pohlavím nezdaněný statisíce a jiná zas svým pohlavím porodí dítě a dostane od státu dva tisíce na měsíc. Po někom jde léta StB, a on pak jejím pohrobkům prodá svou půlku rodinnýho dědictví. A to všechno veřejně, jaksi posvěceně. To jsou přece srandovní paradoxy, pane Vaněk!

Jak byste čtenářům a hlavně čtenářkám poradil, aby vaše texty - jak říkáte - četli?

Třeba s vědomím, že na ně autor nehraje žádnou habaďůru. Že je to udivenej chlap, kterej se jenom ptá: Dámy, lze s náma chlapama žít na jedný planetě? A pánové, ruku na srdce, nasloucháme našim vysněným polovičkám doopravdy? Ale je to jen návrh.

Neobáváte se feministické protiofenzívy?

Žen se nebojím a ony se nebojej mě. Máme takovou nepsanou dohodu. Jestli se něco změnilo, nemůžu sloužit. Nevím, kdo je feministka. Nešťastná holka? Bytost, která prodělala mizernou zkušenost, a ta ji teď limituje? Osamělý člověk, jenž našel oporu? Na druhou stranu - feminismus je kšeft. Dobrej byznys. To musel vymyslet chlap. Holky tohle v sobě nemaj. Jestli tady někde lítaj prachy, tak nevím, proč by můj vetchý bankovní účet měl zůstávat stranou...

Myslíte si také, že nám chybí ženy v politice?

Jistě! Potřebujeme víc političek. I kdyby se to neprojevilo jinak, než že jejich dcery dostanou solidní francouzský vzdělání...

Jedna žena vám v básni "říkala", že máte jméno jako prezident. Neusiloval byste v případě navržení o tuto funkci? Případně nenavrhl raději některou ze "svých" žen?

Nejsem moc fotogenickej, děsil bych mládež vise nad tabulí... Škoda že jsem nepsal o Madelaine Albrightové. Ona je ženou, před níž bych na Hradě klidně i panáčkoval. Ale napadá mě - umíme se v Polabské kotlině chovat k dámě? Radši, ať nad českou tabulí visí nějaký tuzemák. Bude to taková pěkná malá oblá volba. Musíte pochopiti, že tady bude vždycky viset nějaký dobrý člověk...