Zatímco prvotina popisovala převážně život v jihoslovanské Dalmácii, v Návratu přítelkyně jde o putování devatenáctileté dívky (která nemá s autorkou zřejmě společné pouze jméno) do anglického Fairfieldu, na stipendium do školy, v níž se praktikuje učení jistého filozofa.

Zde hlavní hrdinka prožívá přátelství s dívkami (především s ústřední Usou) a rovněž několik nepříliš úspěšných milostných příběhů, v čemž možná svou roli sehraje i to, že je na této škole pod pohrůžkou vyhazovu zakázán sex mezi studenty. Mezitím odjíždí na cestu do Indie, později se s Usou rozkmotří a zase usmíří a společně se vydávají z Prahy do Švýcarska, aby se znovu potkaly se svými bývalými spolužáky. Porevoluční náhlá možnost svobodného cestování se proměňuje v úniky, v bezradné těkání.

Z textu čiší upřímnost a touha po přátelství, nicméně ani látka, ani její podání není bohužel nijak strhující, nejlépe svůj styl charakterizuje sama autorka v poznámce k četbě: "Četla jsem tlusté romány D. H. Lawrence a byla stejně přecitlivělá a nervózní jako jeho postavy. Lawrencův svět byl přepjatý, erotický, rozvlekle introspektivní a introvertní, s výbuchy neudržitelné vášně, které se člověk nemohl vzepřít, i kdyby věděl, kam ho povleče."

Oproti letošní povídkové knize Noci, noci básnířky Kateřiny Rudčenkové a textům dalších mladých autorek, zatím publikujícím pouze časopisecky, jichž se - což je jistě potěšující zjištění - v poslední době objevilo nemalé množství, zatím polokrevné prozaické umění Magdaleny Platzové neuspěje, přestože od prvotiny zaznamenala znatelný kvalitativní vzestup.

Magdaléna Platzová: Návrat přítelkyně

One Woman Press, 141 stran