Hlavní obsah

Režisér Případů 1. oddělení: Překvapilo mě, jak u výslechu řvou

Novinky, Stanislav Dvořák

Dan Wlodarczyk, jeden z režisérů seriálu ČT Případy 1. oddělení, si s Novinkami povídal o natáčení brutálních případů i o skutečných kriminalistech a jejich drsných historkách.

Foto: Dan Wlodarczyk

Režisér Dan Wlodarczyk

Článek

Jste dokumentarista, jak jste se dostal k seriálům?

Já jsem vystudoval dokument, pár let jsem je točil, pak jsem ale patnáct let dělal reklamu a videoklipy. Dělal jsem i Kriminálku Anděl a pak jsem dostal nabídku z ČT od producenta na Případy 1. oddělení.

Scénář psal kriminalista Josef Mareš, měl jste i na place poradce?

My jsme si vytipovali s ním scény, kde bychom mohli udělat „kraviny”. On pak poslal přímo sebe nebo kolegy, šlo třeba o rekonstrukce, tak člověk může ujet. V některých případech techniky hrají skutečně chlapi z kriminalistického ústavu. U rekonstrukcí je důležité, kdo kde stojí, kdo je před čárou, kdo za čárou, kdo do toho může vstupovat. Ve dvou případech tam opravili způsob, jak herci někoho cpali do auta - to oni řvali, že to má pravidla.

Je něco, co jste si myslel o policii, a teď jste zjistil, že je to úplně jinak?

Je, při výsleších na ty lidi řvou víc, než jsem myslel. Já byl u výslechu jen jednou na obvodě a tam jednali přiměřeně „hnusně”. Oni mají třeba kolegu, který mlátí psacím strojem do stolu, aby vyvolal hrůzu. Každý to dělá jinak, šablony neexistují. Každý z těch chlapů je individualita.

Pracují u mordpart ženy?

Nevím, neznám všechny, ale neviděl jsem tam ženu. Pan Mareš říkal, že tam jednou ženu měl, ale že se u brutální vraždy rozbrečela, tak ji nemohl vzít. Ale když jsme dělali Kriminálku Anděl, tak tam byla i dáma, která vypadala, že je taková ostřejší.

Seriál se vyhýbá humoru. Nebude ani v budoucích dílech?

Jsou to reálné oběti, takže je to trochu morálně vedle. Občas mezi kriminalisty něco proběhne, na humor je tam Mirek Hanuš, který hraje šéfa, a trochu Mirek Vladyka. Nedá se říct, že by tam byl komediální díl.

Policajti mají dost černý humor, ne?

Na to nebyl čas. Oni říkají historky typu „to bylo tenkrát, když jsme tahali uvařenou hlavu z hrnce”, ale říkají to stylem, jako když říkáte, „no jo, udělali jsme špatnou fotku” nebo „došla kazeta”. Na povídání nebyl čas. Jsou tam veselejší i smutnější povahy. Ale ten cynismus tam asi je.

Měnil byste s nimi práci?

Ne. Já jsem se chtěl podívat na mord, abych věděl, jak to vypadá. V tom reálu to vždy vypadá jinak. Ale že bych vyloženě chtěl koukat na mrtvoly? To ne.

Reklama

Výběr článků

Načítám