Expozici nazval poněkud mnohovýznamově Laughing Windows, což by se dalo přeložit jako Smějící se okna, ale také jako Okna, která se vysmívají, nebo dokonce posmívají.

Hlava spisovatele Franze Kafky v kontrastu s opičí hlavou.

Hlava spisovatele Franze Kafky v kontrastu s opičí hlavou

FOTO: PRÁVO – Jan Šída

Sám umělec hovoří o tom, že okna jsou určitým symbolem otvírání se světu, přijímání nových myšlenek a výzev. Ale zároveň podtrhl význam svého dětství, které ho inspirovalo v jeho umělecké tvorbě.

A to především díky fenoménu mentální nezkaženosti, který dětem poněkud romanticky přiřazujeme.

Dětské vyjadřovací prostředky nejvíce připomíná zvolení vizuální formy, kterou März přijal. Drtivá většina jeho vystavovaných děl jsou totiž hliněné figurky. Ovšem image nevinných hraček figurky ztratí při hlubším zamyšlení nad tím, co vlastně ta která postavička představuje a symbolizuje.

Volker März vtělil do malých nevinných postaviček všechna traumata, hříchy a mindráky německé i rakouské společnosti. S jejich odhalováním se však nijak nemazlí a vystrkuje je na světlo boží v celé kráse politické nekorektnosti.

Adolf Hitler má roztažené ruce, jako by chtěl vzlétnout ke hvězdám, zatímco pod ním se krčí maličká žena připomínající Angelu Merkelovou. A název tohoto minisousoší? Yes We Can! Tvůrce zkarikoval Obamovo volební heslo tak, že v kontextu s oběma postavami německé historie je význam značně posunutý.

Tančící Vůdce nad volebním heslem prezidenta Obamy získává poněkud postmoderní image.

Tančící Vůdce nad volebním heslem prezidenta Obamy získává poněkud postmoderní image.

FOTO: PRÁVO – Jan Šída

Unesená Rakušanka Kampuschová trůní na oslu, architekt holocaustu Adolf Eichmann se vznáší ve vzduchu na nafukovacím kole a myslitel Nietzsche stojí za skleněnou deskou jako za výlohou. A navrch Franz Kafka. Umělec mu vymyslel fiktivní příběh, který svými díly dále rozvíjí.

Natasha Kampuschová sedí vyzývavě na hřbetě osla.

Natasha Kampuschová sedí vyzývavě na hřbetě osla.

FOTO: PRÁVO – Jan Šída

Volker März vypadá sice na první pohled jako provokatér, kterému není nic svaté. S jeho odsudkem to ale není tak jednoznačné.

Svými politickými nekorektnostmi karikuje a tím i překonává zakódované noční můry nejen německého národa, ale také celé střední Evropy. A proto má i pro nás jako pro Čechy jeho dílo zásadní význam. Tato arteterapie je sice poněkud bolestná, ale naprosto upřímná.

Volker März: Laughing Windows
Centrum současného umění DOX, Praha, do 10. února

Celkové Hodnocení 75 %