"Celý život je jen ante coitum a post coitum, dokud člověk nezemře," ujistil diváky po premiéře Nero v narážce na název filmu, který znamená "po styku ". Dodal, že se při natáčení dobře bavil, protože při něm vládla "rodinná atmosféra". Diváci jeho slova pochopili jako žert. Téměř celý film se totiž odehrává "v posteli".

Obrazně řečeno - čtyři muži a pět žen je v jedné posteli. V posteli, do níž nepatří láska, jen sex, protože těch devět lidí není kloudného partnerského vztahu schopno, byť po něm třeba toužili. Potácejí se erotickými dobrodružstvími bez citu a jen v onom zvláštním stavu "post coitum" si možná někdy uvědomí marnost takového počínání. Uvědomit by si ho však měli - podle zřetelného záměru filmu - hlavně diváci.

Co chci a musím sdělit

Proti záměru není rozhodně důvod nic namítat a na první pohled se dokonce zdá, že zkoumání hodnot, kontrast erotického nebe a citového pekla je pro Jakubiska jako stvořené. Přesto Post coitum ve výsledku působí spíš jako omyl velkého filmaře.

Původním autorem a předpokládaným režisérem filmu byl Marcel Bystroň (Cabriolet), který ho nabídl producentce Deaně Jakubiskové, jejíž "čich" na látku se výborně osvědčil naposledy v úspěšné Kytici režiséra Františka A. Brabce. I tentokrát přijala do značné míry kontroverzní látku a kromě peněz, potřebných k natočení, získala i herce mezinárodní velikosti - Franka Nera.

Nakonec jsou však jako spoluautoři scénáře uvedeni Bystroň a Jakubisko a hned první natáčecí den vystřídal Jakubisko Bystroně na režisérské židličce s tím, že práce s Nerem a navíc v časové tísni (rozpočet delší než třítýdenní natáčení nedovolil) vyžaduje režiséra zkušenějšího. Že je ovšem mírně řečeno problematické vstoupit jako hlavní realizátor do cizího projektu, už nejspíš dávno ví i Jakubisko sám: právě proto, že je tvůrcem autorského typu, jenž svá nejlepší díla vytvořil sice ve spolupráci s jiným scenáristou, ale vždy téže krevní skupiny a hlavně z oné všem velkým umělcům dobře známé potřeby sdělit, co sdělit chci a musím.

Problematický scénář

Problém filmu Post coitum začíná už ve scénáři. Že nemá pevnější příběh a je spíš jen mozaikou setkání, rozchodů a vzájemných (ne vždy zcela logických) propletenců, by tolik nevadilo, kdyby byly propracovanější aspoň jednotliví hrdinové. To je u devíti co do prostoru a významu prakticky stejných postav práce pro mistra scenáristiky - a takový tu prostě chyběl. Ve výsledku jsou to jen výjevy, mezi nimž občas probleskne humor.

Divák tu ale nejen těžko pochopí, proč se jednotliví aktéři filmu chovají tak dokonale příšerně (proč si například Messalina vzala Jarouška, kterého tři týdny po svatbě upřímně nenávidí), ale nemá sebemenší šanci si k nim vytvořit jakýkoliv vztah, protože se o nich nic podstatného nedozví, natož aby ho měli čím zaujmout.

Trapné repliky

Promluvy typu "Všude je tolik milujících se párů, ale je tu také láska?" bohužel učinily z textu, který možná mohl být zrcadlem, nastaveným odcizenosti současného světa, jen průhledně agresivní moralitu, v níž se všechno, co film chtěl sdělit, řekne v několika bohužel většinou takhle trapných větách.

Mezi nimi přitom ještě smutně ční repliky Franca Nera jakožto obstarožního hipíka s dlouhými vlasy a čelenkou, hrdého na sexuální výkony a těžko uvěřitelné a pro film zcela nefunkční vazby z mládí ("Kdyby Lennona nezastřelili, šel by dceři za kmotra" nebo "Tenkrát ve Woodstocku, to byla jiná jízda!").

Jakubisko se snažil

Budiž řečeno, že Jakubisko se pokusil udělat pro film naprosto všechno. Využil svůj ohromný výtvarný potenciál, jímž ozvláštnil téměř každou scénu, celý film natočil jako jeden velký rytmický klip, v němž by se některé nedostatky mohly přece jen trochu ztratit, soustředil se na střídání prostředí, kompozici obrazů, usilovně pracoval s herci. Jenže jeho osobité výtvarné pojetí se tentokrát s "drsným městským filmem" míjí a celková usilovnost je ve všem a nejvíc v sexuálních scénách, které působí jako neerotický, jen pracně secvičený tělocvik, až příliš vidět.

Boj herců a hereček s prázdnotou textu

Herecké obsazení sázelo u dívek (Lucie Vondráčková, Mahulena Bočanová, Eva Elsnerová, Beata Greneche a Sandra Pogodová) na půvab a v některých případech zřejmě i na ochotu k obnažení a provozování oněch "směšných pohybů" před štábem a kamerou. Ale ani ty talentovanější z nich si nemohly s rolemi, jimž chybí zázemí, příliš poradit.

Mužské obsazení je docela luxusní - vedle Nera (jenž jakoby vůbec nevěděl, co říká) jindy skvělý Jiří Langmajer, který tentokrát působí, jako by měl z celé záležitosti těžko tajenou legraci. Richard Krajčo a Míra Nosek jsou typově sice přesní, ale i oni se těžko potýkali s prázdnotou svých postav a trapností dialogů i počínání.

Na Post coitum, které názvem i reklamou předem láká na erotiku a nahá těla, nejspíš přijde hodně diváků už proto, aby se podívali na sex na plátně v českém balení. Nic to ale nezmění na tom, že je to film, který dokazuje stará rčení o tom, že i mistr tesař se utne a práce kvapná, málo platná. Je přitom tak dokonale odlišná od všeho, co Jakubisko dosud vytvořil, že nezakládá žádný důvod netěšit se na jeho další, tentokrát skutečně vlastní a z hlediska umělce jeho formátu v důstojných podmínkách natočené dílo.