Nová kolekce má spád. Kravitz ji coby autor, hráč na většinu instrumentů i jiskřivý zpěvák oděl do syrového zvukového kabátce tak, aby evokovala náladu šedesátých let, především Hendrixův výraz. Podařilo se to, škoda jen, že až na to posluchač přijde, Kravitzova stylizace jej spíše naštve.

Měl se raději pokusit zabrousit za své dosavadní zenity. Pokud by to zkusil, nemusela deska začínat podobně jako devět let staré album Circus (zde Minister of Rock´n´roll, tam Rock´n´roll Is Dead), skladba Sistamamalover nemusela tolik připomínat zvuk skupiny Sly &The Family Stone a zemitá Where Are We Runnin´? zase jižanské ZZ Top. K výčtu marností přidejme i tři přinejmenším tuctové cajdáky.

Přes uvedené výtky ale podotkněme, že Kravitzova novinka je čímsi přitažlivá. Snad tou jednoduchostí, nebo tím, že rocku v jeho podání tluče srdce.

Čtyřicetiletý multiinstrumentalista a zpěvák, jehož matka byla baptistka,  nedávno prohlásil: "Věřím v Boha. Pro nás lidi je důležité obracet se k někomu, kdo je moudřejší než my." Protože se Kravitz vždy inspiroval hudbou šedesátých let dovolil si ještě úvahu v duchu květinového hnutí hippies: "Války mají většinou základ v náboženském konfliktu. Až pochopíme, že ani jeden bůh není lepší než jiný, budeme žít v míru."

Objektivně je to průměrná deska. Subjektivně akorát tak na peprný mejdan, kde holky i kluci ztratili zábrany. Jak fungují jeho nové písně na koncertech, se ukáže 29. června, kdy Lenny Kravitz vystoupí po osmi letech v Praze. Hrát bude v parku Kolbenova.

Lenny Kravitz: Baptism

EMI, 54:04