Naštěstí se nechal přemluvit Vladimírem Príkazským a od roku 1997 začal vzpomínat na dětství v rodné obci Pavlíkov ležící kousek od Rakovníka i od Berounky. A s citem sobě vlastním i pravdivostí, přiznávající bolestné chvíle poválečného života, prochází uličkami obce, kde jeho otčím Miroslav Král, obětavý holič a člen Sokola, včelař, ochotnický divadelník, dobrovolný hasič, předseda místního fotbalového klubu, musel přijmout členství v komunistické straně, aby mladý Jiří dostal v roce 1951 doporučující posudek pro studium pražské Akademie výtvarného umění.

Je to kouzelné vyprávění o lidech, s nimiž se mladík narozený v roce 1936 setkával. S opravářem hodin, „bělogvardějcem“ Gladkovem, jehož laskavost poznali i lidé v nedalekých Skryjích, na Berounce, s poštmistrem Raškou a jeho kolegou Ledvinkou, krejčím Podolkou, policajtem i bubeníkem Kepartem, s truhlářem Benešem.

V neposlední řadě se svým vrstevníkem Jirkou Čadkem, rovněž pavlíkovským rodákem, který jako fotbalista Dukly Praha objel skoro celý svět. Podobně jako Anderle: nejdříve coby herec Černého divadla Jiřího Srnce, později jako uznávaný grafik a malíř.

Je dobré vzpomínat na lidi, kteří nás vypravili do světa.