Leckteré exponáty by obstály v jakékoli světové galerii, což není náhoda. Jihozápadní Čechy se v době pozdní gotiky staly zajímavým uměleckým centrem díky mecenášství bohatých aristokratických rodů Švihovských, Černínů z Chudenic, pánů z Rožmitálu a obyvatel prosperujících měst, jako byly Kašperské Hory, Klatovy nebo Sušice.

Velkou pozornost organizátoři soustředili k osobě Půty Švihovského, nejvyššího sudí, který bohatě vyzdobil kaple na hradech Rabí a Švihov. V Plzni je zastoupen i nádherným epitafem z kláštera v Horažďovicích.

Škoda že obdobně není představen i Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné, nejmocnější muž jagellonských Čech, který na rozdíl od Půty náležel už k nové generaci, která se zajímala o renesanční umění a profil regionální tvorby v jihozápadních Čechách obohatila o díla dvorské kultury.

Reprezentativně je prezentováno umění měst, zejména Kašperských Hor, proslulých těžbou zlata, a královských Klatov, jejichž městská rada ve 20. letech 16. století v bavorském Pasově objednala rozměrný oltář s řezanými reliéfy, které jsou objevem výstavy.

Socha Zvíkovského mistra z Kašperských hor.

Socha Zvíkovského mistra z Kašperských hor.

FOTO: PRÁVO – Peter Kováč

Užitečná je bilance dvou řezbářů Žebráckého mistra a Zvíkovského mistra. Druhý byl kdysi považován za žáka prvního, nyní se však ukazuje, že šlo o dvě vyhraněné osobnosti a navíc asi konkurenty. Žebrácký mistr byl lyričtější, expresivnější a emotivnější, Zvíkovský mistr si potrpěl více na ceremoniálnost, obřadná gesta, poklid a větší monumentalitu.

Jihozápadní Čechy ovládl především Zvíkovský mistr se svou řezbářskou dílnou. Autoři výstavy situují sídlo jeho dílny do Horažďovic, což se mi nejeví úplně přesvědčivé. Zdá se mi, že se kdysi pohyboval po proslulé Zlaté stezce (penězovodu tehdejší doby), takže pravděpodobnější by byly Kašperské Hory, kde by měl více volnosti k podnikání než v poddanském městě Horažďovicích podřízených ve všem pánům z Ryžmberka.

Škoda že právě produkce dílny Zvíkovského mistra nebyla představena v úplnosti. Citelně chybějí třeba zápůjčky reliéfů z Paříže, Kronachu, Vídně nebo Lince.

Marie z Lub, dílo Žebráckého mistra.

Marie z Lub, dílo Žebráckého mistra.

FOTO: PRÁVO – Peter Kováč

Ostatně jako výtku bych autorům adresoval, že to občas vypadá, jako by výstava vznikla pořád ještě za pomyslně existující železnou oponou bez konfrontace s příbuznou tvorbou bavorskou a hornorakouskou.

Také některá z tvrzení naznačená v popiscích asi vyvolají diskusi ohledně atribucí a interpretací, ale je potřeba vyčkat na argumentaci v katalogu, který snad vyjde koncem ledna. Pro zájemce o pozdní gotiku a ranou renesanci výstava stojí rozhodně za cestu do Plzně.

Obrazy krásy a spásy

Masné krámy Plzeň, autoři: Petr Jindra, Michaela Ottová, Jan Royt, do 9. března, kromě pondělí 10–18 hodin.

Hodnocení 80 %