Jeho text je souhrnem názorů českých i zahraničních odborníků na umělce, jehož jméno pro nás zůstalo zahaleno a utajeno. Přímo v třeboňském klášteře sice působil v roce 1404 malíř Michal, který byl kanovníkem, ale Royt ztotožnění nepovažuje za průkazné, ač Třeboňský mistr měl podle něj k augustiniánům nesmírně blízko.

O původu umělce se vedou mezi odborníky spory. Podle některých vyrostl v Čechách a jako tovaryš se dostal do západní Evropy, podle jiných k nám přišel jako cizinec z oblastí, kde vzkvétalo tzv. franko-vlámské umění, což byly zejména francouzské vévodské dvory.

Royt proto věnoval pozornost vývoji deskové malby ve střední Evropě i ve Francii a v Nizozemí. V otázce geneze umění Třeboňského mistra se nakonec přiklonil k tomu, že umělec vyšel z domácí tradice a stal se největším z malířů tzv. krásného stylu.

Nesilnější částí monografie jsou Roytovy úvahy k ikonografii děl Třeboňského mistra a o možné rekonstrukci oltáře pro klášter v Třeboni. Polemiku vede především s Evou Kolářovou, která přišla s myšlenkou, že Třeboňský oltář je mýtus a ve skutečnosti šlo o dvě různá díla. Royt se drží staré hypotézy Josefa Cibulky o jednom velkém celku s mnoha deskovými obrazy s tím, že nápady svého předchůdce upravuje a doplňuje.

Kniha nabízí kvalitní celostránkové barevné reprodukce. Škoda jen, že chybí více působivých detailů. Užitečným doplňkem je stať restaurátora Adama Pokorného o malířské technice Třeboňského mistra na základě výzkumů laboratoře pražské Národní galerie.

Jan Royt: Mistr Třeboňského oltáře
Karolinum, 292 stran, 620 Kč

Celkové hodnocení 80 %