RECENZE: Elton John je zkušený zpěvák s energií, chutí i formou

Přestože evropské turné neslo název jeho letošního alba The Diving Board, na písničky z něj docházelo minimálně. Na programu byly pouze dvě, Oceans Away a Home Again. Zbytek dvouapůlhodinového setu tvořily především ty, které Elton John uvedl v první polovině sedmdesátých let a které mu tehdy vystavěly pomyslný pomník velikána světové pop-music.

Bennie And The Jets, Candle In The Wind hned jako třetí v pořadí, Grey Seal, Tiny Dancer, Rocket Man (I Think It’s Going To Be A Long, Long Time), All The Girls Love Alice, Saturday Night’s Alright for Fighting a v přídavku Your Song a Crocodile Rock, to všechno jsou skladby, jež přišly na svět v první polovině pro Eltona Johna zlatých sedmdesátých let.

Jejich tehdejší rock-and-rollový a glamrockový charakter zůstal v Praze zachován, dokonce se té atmosféře přizpůsobily i věkově mladší popovější písně, a to především v okamžicích, kdy se doprovodná kapela rozhodla popustit uzdu svých dovedností a některé popotáhla v instrumentálních pasážích k výraznější délce.

Elton John večeru kraloval od neodmyslitelného piana, jeho doprovodná kapela hrála prim, všechny zvuky vyluzovala naživo z právě používaných nástrojů, a aby byl sound koncertu masivní, sexy a živý, podporovaly je čtyři skvělé vokalistky i zpívající muzikanti.

Byl to svým způsobem dokonalý koncert. Elton John zpíval velice slušně a jistě, kapela byla naprosto profesionální a vokalistky jakbysmet. Jelikož však bylo vše až strojově přesné, diváci při tom seděli a celé dvě a půl hodiny byli nuceni reagovat pouze omezeným pohybem na malých halových sedačkách, atmosféra byla občas trochu chladná.

Na šestašedesátiletého Eltona Johna u nás nechodí jeho vrstevníci. V O2 Areně byli posluchači v průměru pětačtyřicetiletí, přišla i spousta mladých diváků. Ti všichni však byli nuceni namísto tance sedět a třít nohy o podlahu. Teprve při skladbě I’m Still Standing se část fanoušků osmělila a postavila se přímo pod pódium. Tím pádem si užila (spolu s dalšími pozvolna přibývajícími) alespoň šest posledních písniček tak, jak se rock-and-roll má poslouchat, tedy vestoje.

Elton John po některých písničkách vstal od piana a šel pozdravit diváky pod pódiem i v ochozech. První květinu přijal po skladbě Rocket Man (I Think It’s Going To Be A Long, Long Time), posléze došlo i na drobné dárky a rejdy sběratelů autogramů.

Koncert nadto od první chvíle působil skromně. Scéna byla strohá a funkční, pouze se zadní projekcí, pódium zdobili jen umělci, jejich nástroje a aparatura, a zvuk v hale byl slušný, a to i na místech nahoře pod střechou.

Byl to dobrý koncert, současně poněkud rutinní. Absolvoval ho pán, který přesně ví, že jako zkušený praktik musí mít energii, nadhled, chuť a formu. To všechno si přivezl.