Zahájil novinkovou řadu předpůlnočních nokturn, která následují po jiném večerním koncertu, takže začínají ve 22:30 a končí před půlnocí. Pražské jaro se inspirovalo u jiných světových festivalů, jimž se tato forma nočních komorních koncertů nebo recitálů osvědčila.

Už úvodní nokturnový večer ukázal, že se to podařilo i Pražskému jaru. Sál sice nebyl naplněn k prasknutí, ale i tak je jasné, že nový projekt je životaschopný a své publikum si našel. Pondělní nokturno patřilo významnému německému varhaníkovi a znalci staré liturgické hudby prof. Christophu Bossertovi. A nezvolil zrovna jednoduchý program.

Bachovský rámec pro Cage

Celý večer orámoval velkými, i když nepříliš často hranými díly Johanna Sebastiana Bacha - jeho Fantasií C dur (BWV 573, fragment dokomponovaný Bossertem) a Fugou d moll (BWV 538). V nich osvědčil velkou technickou zdatnost i niternou znalost Bacha, ale zároveň neotřelý přístup k barokní interpretaci. Ta je u něj tempově i výrazově hodně rozvolněná a imaginativní, na hony vzdálená striktnímu rytmickému pulsu.

Mezi Bacha vložil jednu ranou chorální předehru Maxe Regera a toccatu s variacemi raně barokního Johanna Ulricha Steigledera. A mezi ně navíc zařadil tři různé verze (s odlišným rejstříkováním i temporytmem) skladbičky As slow, as possible (Tak pomalu, jak jen je možné) slavného amerického experimentátora 20. století Johna Cage. Bossert tím poškádlil rozcitlivělé nervy předpůlnočního publika, ale zároveň tak měla jeho procházka staletími významné varhanní literatury pestřejší a úplnější rozměr.

Další program

V dalších dnech se lze do Rudolfina vypravit ještě na dvě nokturna se světoznámými instrumentalisty: 20. května na klavírní recitál Garricka Ohlssona (Beethoven, Martinů) a 25. května na večer cembalisty Trevora Pinnocka (Bach, Scarlatti, Byrd, Webb).