Nebyli zklamáni. Peter Gabriel splnil očekávání. Předvedl kultivovaný rock s myšlenkovým nábojem. Spojení uměleckých ambicí s art rocku s otevřeností nové vlny, výboji elektroniky, postupy minimalismu a africkými rytmy na rozdíl od 80. let nepůsobilo jako zjevení, rozhodně však nevyčpělo.

Také proto, že Gabriel neskončil u machy, nežije jen z minulosti. Hity sice neopomíjí, ale do repertoáru zařazuje jen ty písně, o nichž se domnívá, že stále mají co říci publiku.

Poselství a komunikace s diváky

S posluchači také hodně komunikoval. Často dokonce sahal ke špatné češtině - ne však proto, aby se zalíbil publiku, na to by mu stačilo obligátní děkuji. Snažil se s její pomocí oslovit co nejvíce lidí, aby jim dal najevo svůj názor - například na mučení iráckých vězňů.

Gabriel je totiž typický představitel angažovaného umělce 80. let, kterému není lhostejný osud celé planety a stará se o třetí svět. Nepojímá hudbu jako showbyznys, který má jen pobavit a přitom hodně vydělat. Zpěvák klade důraz na poselství.

Není však laciný agitátor, jeho hudba oplývá kvalitami, které ještě umocnily výkony doprovodné kapely. Tvořili ji špičkový hráči v čele s basistou Tony Levinem, multiinstrumentalistou Davidem Rhodesem a pianistkou Rachel Z.

Koncert gradoval

Zatímco v první půlce se silnější momenty střídaly se slabšími, dramatické gradující San Jacinto ukázalo, že Gabriel se dokáže rozvzpomenout na vrcholné okamžiky své kariéry. Zarámovat koncert komorními skladbami Here Comes The Flood a Father, Son, které Gabriel zpíval jen za doprovodu piana, nepostrádalo nápad, bohužel však první nevyzněla tak, jak by měla.

Problémem nebylo ani tak to, že s lety se Gabrielům hlas přece jen změnil, především vadil příliš syntetický zvuk klavíru. Také Games Without Frontiers s fanfárami v refrénu byly pojaty příliš hitově a větší hrozivost chyběla i skladbě Red Rain. Vysloveně slabý však byl jen duet s dcerou Melanií, která zatím nemá na víc než na sbory.

Zpočátku lépe vyzněly novější skladby, uměřené minimalistické White Ashes i dramatické a agresivní The Tower That Ate The People, ale v závěru zazářily také písně Sledgehammer a Solsbury Hill. Peter Gabriel netajil ani svou lásku k world music, v In Your Eyes se k němu přidal D. Toure, který se v sólovém bloku představil ještě před Gabrielovým koncertem.

Divadelní prvky

A nechyběly ani divadelní prvky, jichž byl Gabriel velkým propagátorem už v první polovině 70. let v Genesis. Neskončil však u obligátních projekcí. Sledgehammer zpíval v bundě pošité svítícími reflektory,  Come Talk To Me zase z telefonní budky.

Při Games Without Frontiers se Gabriel a jeho dcera projížděli na "koloběžce" mezi siluetami postav s namalovanými terči pod projekcí přelétávajících bombardérů B-52.

Příjemné, dotažené a vyvážené, ovšem bez výraznějšího posunu. Gabriel už s ničím novým nepřichází, drží pojetí, s nímž přišel. Po tolika letech se víc čekat nedá, což je však trochu škoda, i když skalním fanouškům to jistě nevadí a je to lepší, než kdyby za každou cenu sledoval módní trendy.