Narodil jste se v irském Dublinu, ale žil jste na Tenerife ve Španělsku. Jak jste se tam dostal?

Moji rodiče se rozhodli, že se tam přestěhujeme, když mi bylo dvanáct. Můj táta je fotograf a tehdy měl bláznivý nápad, že se přestěhuje na Tenerife a otevře si bar. To také udělal.

Od roku 2004 jste členem skupiny Babyshambles, která původně vznikla jako vedlejší projekt. Přišel jste do ní v době, kdy se ještě počítalo, že je to jen vedlejší projekt?

V té době bylo v první řadě těžké od sebe odlišit kapely The Libertines a Babyshambles, které existovaly souběžně a bylo mezi nimi personální propojení. Náš zpěvák Pete by vám ale určitě potvrdil, že Babyshambles nebyli vedlejší projekt. Od začátku to byla stejně důležitá kapela jako The Libertines. Když jsem tam nastoupil, chystal se právě existenci The Libertines ukončit. Hrál s nimi pak už jen pár měsíců.

Vypadá to, že hlavní postavou kapely je právě Doherty. Je to tak i ve skutečnosti?

Peter je náš výstavní kousek. Je to hlas kapely. Je úžasná osobnost se skvělým hlasem. A myslím, že úlohou nás ostatních je tenhle krásný hlas podpořit. To je úloha dobrých muzikantů. Peter je ohniskem kapely.

Ptám se i proto, že kytarista Mick Whitnall si v souvislosti s novým albem Sequel To The Prequel povzdechl, že mu nebylo dopřáno adekvátního autorského podílu. Prý napsal osm písniček, ale je mu připsáno pouhých 18 procent autorství…

Myslím, že to není něco, čemu by bylo potřeba věnovat pozornost.

Kde jste se vy a Doherty potkali poprvé?

Pracoval jsem kdysi v recepci hudební zkušebny. Peter si tam chodíval půjčovat kytary. Spřátelili jsme se.

Zdá se, že novinka Sequel To The Prequel zastihla kapelu v dobré formě. Nahráli jste nicméně tři studiová alba. Které z nich považujete za nejlepší?

To aktuální mě bavilo nahrávat víc než ta předchozí. Když jsme nahrávali první album, byl to kvůli různým problémům, stáním u soudu a pozornosti bulvárních médií nesouvislý proces. Druhé album bylo celkem v pohodě, ale tentokrát jsem v kapele cítil daleko větší soustředění. Víc jsme si cenili toho, že vůbec můžeme být ve studiu a nahrávat. Bylo v tom nadšení pro věc. Snad je to naše nejlepší album.

Mám pocit, že se pokaždé, když jdu do studia, něco nového učím. Čím víc pracujete, tím víc toho umíte. Kdybych byl truhlář, lepšil bych se s každým vyrobeným stolem. Hudba má proti truhlařině tu výhodu, že nikdy nemůžete říct, že už jste to řemeslo ovládl a už se není kam posunovat. Vždycky je něco, co se ještě můžete naučit.

Která píseň z nového alba je vaše nejoblíbenější?

Mě třeba hrozně bavilo nahrávat Penguins. Přemýšlel jsem, jaký nástroj kde nechat zaznít, a snažil se trochu experimentovat. Baví mě i naživo. Mám ale rád i ostatní skladby, každou z jiného důvodu.

Například New Pair je pro mě silně emotivní, je o tom, jak jsem byl v nemocnici. Fall from Grace jsme zase s Petem napsali společně s úžasným autorem Johnem Robinsonem a představuje pro mě čistou radost.