Mezi divadelními festivaly si zlínský drží rozdělením Československa nenarušený federální charakter. K tomu ho určuje nejenom poloha na moravskoslovenském pomezí, ale především tradice jedné z nejlepších regionálních scén, na které se setkávali ne vždy pohodlní, kolikrát oficiální linii umění se vzpírající tvůrci z obou stran beskydskojavornického pohoří.

Generál a Cinzano

Možná právě proto aplaudoval ve stoje takřka do posledního místečka zaplněný sál Velkého divadla novinku Stanislava Štepky, režiséra Ondreje Spišáka a Radošinského naivného divadla Bratislava Generál.

Inscenace je věnována Milanu Rastislavu Štefánikovi. Hrát Generála v národoveckém kvasu u našich sousedů je odvážné. Štepka je ostatně nepoučitelný od jeho slavného Jááánošíííka.

Stejný úspěch sklidily ještě dvě inscenace: Zeyerův Dům U tonoucí hvězdy režiséra Františka Derflera a jeho brněnského Divadla U stolu, a také Cinzano Ludmily Petruševské, režiséra André Hübnera-Ochodla a Divadla Petra Bezruče Ostrava. První s vynikajícími hereckými výkony Igora Bareše a Ladislava Lakomého, druhá pro sžíravě depresivní obraz rozpadu člověka v nesvobodné společnosti.

Dobře nakročeno

Většina divadelních festivalů ukazuje díla úspěšná a prověřená. Uváděním dramaturgických novinek se zlínský festival od ostatních odlišuje. "Setkání Stretnutie má nesporný motivační význam. Ze Zlína vzkazujeme: nebojte se v divadlech dělat nové věci. Na světě je místo, kde si taková odvaha vyslouží povzbuzení a ocenění," řekl umělecký šéf Městského divadla ve Zlíně Miroslav Plešák.