Také ve Vídni bylo několik tisíc diváků svědky koncertu, který neměl nic společného s nablýskanými popovými show, z nichž přechází zrak. Norah Jones neútočí na první signální soustavu, nelibuje si ve strhujícím hypnotickém rytmu, natož aby útočila na sexuální pudy posluchačů. Její publikum netvoří teenageři, sledující poslední módu, ale lidé všech věkových kategorií, kteří ocení kultivovaný projev a hudební kvality písní.

Hudba čerpající z tradic

Toho se jim ve Vídni dostalo v plné míře. Norah Jones je citlivá interpretka oplývající plným hlasem, s nímž umí pracovat  Čerpá přitom z odkazu americké populární hudby, více však z písničkářských tradic než z jazzu, přestože její desky vycházejí na jazzovém labelu Blue Note. V případě potřeby sice uplatňovala celý svůj rozsah, ale nepoužívala hlas jako sólový nástroj, projev podřizovala náladám a potřebám písně. I když se neodvazovala, zvládla ryčný bigbeat, jaký přinášel The Band, stejně ohlasy country rocku a jazzem ovlivněné komorní písně.

Zklamáním byla pouze její interpretace Waitsovy The Long Way Home, kterou zbavila původní atmosféry. Hezoučká Norah Jones je doma na koncertních pódiích a ne v zakouřených barech plných ztracenců, kteří prohráli svůj život v krutém světě a nikdy se nedostanou do sálů, jako je ten v Austria Center. Norah Jones je typickou interpretkou vzdělané střední třídy, která touží po kvalitě, ale nechce být konfrontována s extrémy, ať už v světě reálném nebo jen v tom uměleckém.

Živé vystoupení také ukázalo, že Norah Jones je lepší zpěvačka než pianistka, spíše než sólistkou je dobrou doprovodnou hráčkou. Zejména zpočátku působila jistěji za elektrickým pianem než za křídlem.

Dojem z koncertu umocnil výkon doprovodné skupiny The Handsome Band. Její členové oplývají širokým záběrem a jsou i dobrými sólisty, vědí však, že jejich hlavním úkolem, je podporovat zpěvačku.