Zatímco před třemi lety působilo přijetí animované komedie Shrek do jinak důstojné a uměleckými filmy nejednou až přetížené soutěže na první pohled až nepatřičně, následný úspěch filmu u diváků i kritiky se postaral o to, že dvojka vstoupila do Cannes s naprostou samozřejmostí.

Režisér Andrew Adamson dokonce na otázku, zda po Oscarovi za jedničku čeká Zlatou palmu pro dvojku, odpověděl: "Před třemi lety byla už jenom účast animovaného filmu v soutěži velkým úspěchem - a vidíte, jsme tu zase. Takže se necháme překvapit..."

Zatím lze říci tolik, že u tradičně přísného publika - zdejších akreditovaných novinářů - sklidil Shrek 2 bouřlivé salvy smíchu a zatím asi největší aplaus. Animace je zase dokonalejší, příběh sám kouzelný, vtipný a chytrý, s mnoha odkazy na slavné hollywoodské filmy a Hollywood jakožto město uměle vytvořené krásy.

Zápletka dvojky přivedla i nové postavy a s nimi nové herecké hvězdy, byť pouze v roli dabérů: k Mikeu Meyersovi, který mluví Shreka, Eddiemu Murphymu v roli žvanivého Osla a Cameron Diazové, která namluvila Fionu, přibyl například Antonio Banderas, jenž dostal nádhernou postavičku Kocoura a Ruppert Everett v roli prince Šarmantního, jenž usiluje o ruku Fiony.

"Je to něco mezi Zorrem a Desperadem a někde je tam taky kocour v botách," řekl o své postavě Antonio Banderas a přiznal, že jako kluk měl z pohádek nejradši Petra Pana. "Shrek byla výborná zkušenost, ani jsem nečekal, kolika hlasových výrazů jsem schopen. Mohu říci, že se mi se sebou samotným hrálo velmi dobře," zasmál se herec a potvrdil to, nač jediné si postěžovali i ostatní: "Byla to krásná práce, jen škoda, že jsme se u ní tak málo potkávali. Většinou byl totiž ve studiu každý sám a namlouval jen svou roli."

Emir Kusturica opět soutěží v Cannes

Jeden z nejslavnějších absolventů pražské FAMU, který si dříve odnesl z Cannes ceny za filmy Tatínek na služební cestěUnderground se v novince Život je zázrak v příběhu lásky srbského muže a muslimské dívky vrací k válce počátku 90. let.

"Je to film o lásce v dramatickém a velmi současném kontextu. Nemluvím v něm o válce, ale o dvou lidech, jejichž životy válka osudově poznamenala. A je to skutečný příběh, který jsem slyšel vyprávět. Od začátku jsem věděl, že by z něj mohl být film," řekl Kusturica.

Kusturica točí se stále stejnou poetikou, výtvarná stránka jeho díla je zcela nezaměnitelná. Zejména v první části se možná až příliš soustředí na symboly, takže člověk může mít pocit, že už je toho příliš, že jde o trochu samoúčelnou manýrou. Ale ve chvíli, kdy příběh nabývá na dramatičnosti, je jeho emotivní působení onou osobitou obrazností a typickou Kusturicovou hudbou umocněno.