Proč jste si vybral Havlovo Pokoušení?

Nabídla mi ho dramaturgie Národního divadla. Do té doby jsem dílo Václava Havla příliš neznal. Ale jeho Pokoušení se mi líbilo. Celý život se zabývám faustovským tématem, tak asi i proto mi bylo nabídnuto.

Havlem v podstatě stejná generace. Cítíte s jeho dílem či jeho osobou nějakou generační spřízněnost?

Jistě. I když jsem říkal, že jeho dílo jsem dosud příliš neznal, náš postoj ke světu se myslím moc neliší. Když on psal hry proti komunismu v tehdejším Československu, protestoval jsem já v ulicích Londýna proti válce ve Vietnamu. A jednou jsem si Václava Havla dokonce sám na divadle zahrál. Bylo to v době, kdy se po celém světě konaly akce na jeho podporu. Jedné jsem se také účastnil. Přečetl jsem si některé Havlovy politické texty a podle nich si udělal o něm představu. Viděl jsem jej jako energického, výřečného, dynamického, odvážného a drzého intelektuála. Navíc tak jako já hubeného a vysokého. Když jsem se s ním tady potkal, zjistil jsem, jak jsem se mýlil. On je v podstatě velmi plachý, milý a nesmělý člověk. Velmi si jej vážím. Nevím o jiném tak vysoko postaveném politikovi, který by byl současně intelektuál a umělec. Myslím, že hodně této zemi pomohl.

Mohou dnes umělci ovlivňovat politiku jako kdysi v šedesátých letech?

Přímo asi ne. Na to opravdu není doba, v tom byla šedesátá léta výjimečná. Tehdy byl cítit protest přímo ve vzduchu. Umělec dnes musí volit jiné cesty. Podle mne jde o osobní, každodenní angažovanost, o životní postoj, o výběr her, ve kterých hraje, o typ umění, které produkuje. Chodit protestovat na ulici dnes nemá příliš velký smysl.

Jak vnímáte současnou válku v Iráku a americkou roli v ní?

To je velmi těžká otázka. Je třeba si uvědomit, že neexistuje jednoduché řešení. Nemůžeme Irák opustit, protože by vznikl chaos. Nemůžeme tam zůstat ve stejné roli, protože tak vzniká jiný druh chaosu. Jediná cesta ke změně je nenechat věci řídit z Washingtonu. Měli by ze svých funkcí odejít všichni, kdo jsou za současný stav odpovědni, a nastoupit takoví lidé, kteří by byli schopni odstranit korupci a vytvořit nová pravidla, jež by mohla postavit mezi naši kulturu a muslimy nové mosty.

Ona ta válka totiž není proti terorismu, ale je to válka dvou pojetí světa. Nebojujeme s několika teroristy, ale bojujeme s celým islámským světem. Kdybychom chtěli tuto válku vyhrát, museli bychom do ní poslat milióny a milióny lidí a bojovat až do krutého, krvavého konce. Chce opravdu někdo tohle udělat? Naši politici říkají, že ne. Jestli tedy opravdu nechtějí válku, musejí vytvářet mírové podmínky.

Vidím to ale velmi skepticky. USA jsou dnes kompletně schizofrenní zemí. Polovina země je takzvaně demokratická a druhá polovina je konzervativní. Ve skutečnosti jsou ale všichni konzervativní. USA jsou dnes velmi konzervativní společností, která je navíc korumpovaná vedeními korporací. Já se dnes za Ameriku a za to, co teď dělá v Iráku, stydím.

Celý rozhovor, kde Marowitz odpovídá i na to, jak se mu spolupracovalo s českými herci a jak jeho pojetí komentoval Václav Havel, vyjde v sobotním Právu.