Popsala to již v předcházející próze Čekání na kocoura a nyní v tom výtečně pokračuje. Svou lásku k Paříži dává najevo hned v první povídce, která dala souboru jméno.

Stárnoucí Jean-Pierre v ní pečuje o množící se kočky u hrobu své milované Edith na Montmartru.

Potká se s mladíkem Sebastienem, který tam chodí ke hrobu zpěvačky Dalidy a sám se chce věnovat hip-hopu. Jean-Pierre požádá Sebastiena, aby chodil krmit jeho kočky, protože musí nějaký ten den vynechat.

Klevisová dává najevo cit pro duši lidí různých generací, kteří všichni stojí o kapku pozornosti. Nakonec se dokáže vtělit i do myšlení kočky, jež se na lodi musí poprat s cynismem návštěvníků, kterým vadí hlavně to, že je černá, a měla by tedy přinášet neštěstí. Jsou to milé příběhy, plné lidskosti. O tom, jak má vypadat vztah člověka a mňoukající bytosti.

Michaela Klevisová: Kocour z Montmartru
Motto, 174 stran, 219 Kč

Celkové hodnocení: 90 %