Brit Floyd jste založil po sedmnácti letech působení v Australian Pink Floyd Show, která má totožný cíl – vytvořit co nejdokonalejší iluzi koncertu skutečných Pink Floyd. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi těmito dvěma produkcemi?

Řekl bych, že Brit Floyd se ve snaze zprostředkovat návštěvníkům zážitek co nejpodobnější tomu, jaký by si odnesli z koncertu originálních Pink Floyd, posunuli o notný kus dál. Kladou větší důraz na detail v obou směrech – hudebním i vizuálním – a ke kreativitě a hudební genialitě Pink Flyod cítí větší respekt. Myslím, že díky tomu jsou Brit Floyd větší, lepší a mnohem přesvědčivější.

Na stávajícím turné budete hrát pět nejdůležitějších alb Pink Floyd. Skutečně je během představení přehrajete celá, skladbu po skladbě?

Ne, nehrajeme ta alba celá, ale jen jednu stranu z původních nahrávek na vinylu. Pink Floyd se soustředili na alba, singly vydávali jen zřídka. Dobrým příkladem jsou třeba alba Dark Side Of The Moon nebo Wish You Were Here, které jsou složeny pro poslech vcelku, jen s tou jedinou přestávkou nutnou na přetočení LP desky. A tenhle zážitek chceme lidem přinést. Jen s tím rozdílem, že budeme hrát jen jednu stranu, abychom během našeho vystoupení, které trvá dvě a půl hodiny, stihli publiku nabídnout širší ukázku z repertoáru Pink Floyd.

Vystoupil jste na oslavě padesátých narozenin Davida Gilmoura. Měl jste možnost mluvit s ním o Brit Floyd?

Ano, na oslavě padesátých narozenin Davida Gilmoura jsem hrál a měl jsem navíc to štěstí, že jsem tam hrál skladbu Comfortably Numb z alba The Wall po boku Ricka Wrighta! O vzniku Brit Floyd jsem s Davidem Gilmourem bohužel neměl možnost osobně mluvit, ale vím, že viděl záznam našeho představení na DVD, a bylo mi řečeno, že na něj udělalo dojem.

Damian Darlington stojí v čele Brit Floyd.

Damian Darlington stojí v čele Brit Floyd.

FOTO: archív Brit Floyd

V Liverpoolu se každý rok koná sraz a klání revivalů Beatles ze všech koutů světa. Existuje něco podobného u Pink Floyd?

Myslím, že teď už žádné obdobné Floyd Festivaly neexistují, ale v minulosti pár takových setkání v Anglii proběhlo. Pořádal je časopis Brain Damage, který vydává fanclub Pink Floyd. Já tam párkrát v devadesátých letech byl a hrál.

Zpět k Brit Floyd a vašemu aktuálnímu turné. Jaké další novinky vyjma hudebního programu jste pro návštěvníky připravili?

Vždycky se snažíme naši show ještě více vylepšit ve všech jejích aspektech. Letos jsme se zaměřili na světla, která budou větší a lepší než kdykoliv dříve. Máme také zbrusu nové animace a filmy natočené speciálně pro Brit Floyd, které kultovní imaginaci Pink Floyd oživují.

Jak dlouhé byly přípravy a zkoušky nového turné?

Řadu skladeb jsme nacvičovali už během našeho posledního turné The Foot In The Door.

Než jsme letos v únoru na turné vyrazili, absolvovali jsme ve Spojených státech ještě dva týdny hudebních a produkčních zkoušek.

Kolik lidí v novém představení vystupuje a jak rozsáhlý tým spolupracovníků vás doprovází?

V novém programu hraje devět hudebníků, které doprovází na cestách zhruba dvacetičlenný tým techniků, osvětlovačů, zvukařů, produkčních a podobně. Jen techniku převážejí dva obří kamióny napěchované až po strop.

Jak byste popsal Brit Floyd někomu, kdo o této show nikdy dříve neslyšel?

Pokud chcete slyšet všechny vaše oblíbené skladby Pink Floyd v podání excelentních muzikantů za doprovodu úchvatné světelné show, řady laserů a videoprojekcí, pak neváhejte a přijďte na představení Brit Floyd.

Vedle Brit Floyd máte projekt The Classic Rock Show vzdávající poctu dalším rockovým legendám jako The Who, Led Zeppelin nebo Dire Straits. Měl jste někdy potřebu mít vlastní kapelu a skládat nové skladby?

V minulosti jsem měl vlastní kapelu, na jejímž repertoáru jsem se podílel, a složil jsem řadu instrumentálních skladeb, zejména akustických kompozic. Když mám možnost, skládání nových kompozic mě baví a užívám si to, ale zároveň mě těší hrát skladby té řady skvělých rockových ikon.

Seznam vašich oblíbených skladeb zahrnuje pouze rockové legendy sedmdesátých a osmdesátých let. Zaujala vás nějaká současná kapela?

Pravda je, že jich není mnoho. Ale pár novějších kapel jsem si oblíbil, třeba Coldplay, Elbow, Muse nebo Porcupine Tree či Spock’s Beard. Také třeba z bluegrassu Nickel Creek a skladatelku Saru Bareilles.