Článek
Cítíte se být na začátku kariéry?
Ano, mám pocit, že tohle je začátek. Sice pro mě není úplně novinka stát na pódiu, protože v Británii koncertuji už od patnácti šestnácti let, ale nyní se toho začíná mnoho dít.
Na co jste zatím ve své krátké kariéře nejvíc hrdý?
Velmi si cením úspěchu probíhajícího turné. Kromě Británie jsme se vydali i do Evropy a Ameriky. Že jsme byli schopní ho uspořádat a má úspěch, mě naplňuje radostí. Nehrajeme totiž v úplně malých sálech. Také album si vede dobře.
A pak je tu hraní před Eltonem Johnem v říjnu na iTunes Music Festivalu v Londýně a fakt, že mě požádal, abych nazpíval jeho písničku Tiny Dancer pro jeden pořad. Je to můj hrdina, takže to pro mě hodně znamenalo.
Co přesně na něm obdivujete?
Jak píše písničky, jeho vystupování i to, že jeho kariéra trvá už desetiletí. Má nejoblíbenější alba jsou ta ze sedmdesátých let, Honky Château nebo Madman Across the Water jsou jedny z nejlepších desek, které kdy vznikly.
Letos jste vystoupil na britském festivalu Glastonbury. Jaký to byl zážitek?
Úžasný. Částečně i proto, že to bylo v týdnu, kdy se mé album dostalo na první příčku hitparády. Dozvěděl jsem se to těsně předtím, než jsem šel na pódium. Nikdy na to nezapomenu, neuvěřitelný moment.
Ale recenzent magazínu NME dal vaší desce nulu…
Snažím se dělat hudbu, jak nejlépe to dovedu. Nevěnuji mnoho pozornosti tomu, co si o tom kdo myslí. Tu recenzi jsem nečetl, nevidím k tomu důvod…
Měl jste někdy v úmyslu věnovat se jako pianista klasické hudbě?
Studoval jsem sice klasickou hru, ale vždy mě spíš lákal pop. Kvůli svobodě – mám pocit, že dává lepší příležitost se vyjádřit. Původně jsem měl skupinu. Mé písničky pak ale začaly být víc osobní a připadalo mi divné psát téměř autobiografické texty pro kapelu. Jsou o mně, a tak jsem je nechtěl vydávat pod jménem nějaké skupiny. Zdálo se mi správné vystupovat pod svým jménem.
Pomohl vám v jejich prezentaci internet?
Mé písničky byly na internetu dlouho předtím, než se z nich staly hity. Bylo to postupné, nikdy se člověk nestane hvězdou přes noc. Bylo by ostatně dost náročné, kdyby vás jeden den neznal nikdo a druhý den všichni.