Článek
Suede se po sedmileté pauze dali opět dohromady v roce 2010. Od kdy jste plánovali natočit nové album?
Nejsem si jistý, rozhodně to nebyl původní plán. Vrátili jsme se k sobě s tím, že odehrajeme jeden koncert a necháme to být. Ale opět nás to začalo bavit, a tak jsme v hraní pokračovali. To byl nový začátek. Po chvíli jsme si řekli, že jestli chceme pokračovat, nevystačíme pouze s dvacet let starými písničkami. To by bylo opravdu smutné. Občas to nějaké kapely z devadesátých let takhle vedou, hrají dokola pořád stejnou písničku, to ale musí být hrozně nudné i pro ně samotné.
Proto jsme se rozhodli nahrát nové album. To přece kapely dělají. Nebo by aspoň měly dělat. Když hrajete jenom staré písničky, je to, jako byste žili v muzeu. Kapely musí žít, dýchat a vytvářet nový materiál. Dělal jsem to i těch deset let, co jsem nebyl se Suede. Celou dobu jsem psal a nahrával nové písničky. Nebyly sice tolik úspěšné, ale to tolik nevadí, bavilo mě na nich pracovat.
Jak dlouho nové album Bloodsports, které vyšlo letos v březnu, vznikalo?
Docela dlouho, poctivě jsme na něm pracovali přes rok. Psali jsme, nahrávali a nyní je v obchodech a jsme na ně pyšní. Bylo pro nás těžké ho natočit. Není snadné se dát skoro po deseti letech znovu dohromady a vytvořit dobrou hudbu. Ani se nedivím, že se po deseti letech už mnoho kapel s novými věcmi nevrací.
Co je na tom nejtěžší?
Doba, kdy jste společně skládali naposledy, je dávno pryč. Hudba se posunula a vy musíte ten vývoj dohnat. Problém není v tom, že bychom nevěděli, co se děje kolem. Všichni posloucháme nové kapely a víme, jak dneska zní. My k tomu ale musíme zachovat věrnost původní myšlence kapely. Není to vůbec lehké.
Podle pochvalných reakcí hudebních kritiků se ovšem zdá, že se vám to podařilo. Čekali jste po těch letech tak milé přijetí?
Ve chvíli, kdy jsme album dokončili, jsme z něj byli opravdu nadšení. V té době jsem už doufal, že reakce budou kladné. S vydáním jsme nechvátali, nepouštěli jsme písničky do světa hned, jak byly hotové. Udělali jsme poměrně přísný výběr. Nepustili jsme nic, co by se nám nezdálo dost dobré. Tvořili jsme do té doby, než jsme byli úplně spokojení. Proto si myslím, že to je skvělé album, které si pochvalu zaslouží.
Přicházejí k vám dnes noví fanoušci, kteří vás před rozpadem v roce 2003 neznali?
Podle nízkého věku návštěvníků našich koncertů v posledních letech soudím, že ano. To je skvělé. Nejde nám o vzpomínkovou akci a o to, aby lidé přicházeli na koncerty jenom proto, že si nás pamatují z devadesátých let.
Každá slušná starší kapela má tak trochu status legendy, proto někteří mladí lidé přijdou na koncert čistě ze zvědavosti. Doufám, že část si tam najde cestu i díky tomu, že se jim líbí nové album.
Změnil se nějak za ta léta váš vztah k hudbě?
Pořád pro mě znamená to samé. Myslím, že i kreativní proces je stále stejný. Jenom je to možná s přibývajícími léty trochu náročnější. Mám pocit, že když mi bylo dvacet, bylo všechno, co jsem napsal, celkem dobré. Prošli jsme si dokonce obdobím, kdy se povedla skoro každá nota. Téměř všechny naše klasické hity vznikly během dvou let.
Toho už asi dnes nedosáhneme, mozek funguje jiným způsobem. Z psaní se stala větší výzva. Člověk se musí víc vybičovat, někdy je to boj. Lidé často mluví o tom, jak se změnily technologie, ale to mi nepřijde tak podstatné. Nic z toho nemá zásadní vliv na to, jak vznikne podstata písně.