Fotograf Olszewski nás provází ztraceným městem

Zvláštnost celé expozice tkví v tom, že vlastně zachycuje neexistující město. Varšava byla ve 20. a 30. letech minulého století prudce se rozvíjející aglomerací. Nové domy ve stylu funkcionalismu, Bauhausu nebo Le Corbusiera z hlavního města Polska vytvořily dynamickou metropoli.

Jenže druhá světová válka město totálně zdevastovala a nastupující poválečný socialistický realismus dílo zkázy dokonal mrtvou betonovou totalitou.

Olszewského práce jsou tedy především dokumentem dané doby. Ale zmíněné fotografie nelze chápat pouze jako nostalgické ohlédnutí. Polský umělec své domy a jejich interiéry nechápe jako něco nehybně zakonzervovaného. Naopak, sází na živou hmotu staveb a jejich vertikální dynamiku.

Všímá si také zajímavých interiérů budov a dokáže umělecky podat neobvyklý vnitřní detail, jako je část zábradlí, záhyb schodiště nebo umístění dveří. A velice často se jedná o běžné industriální budovy či stavby každodennosti života.

Třeba tak obyčejná věc, jako je skokanský můstek a schůdky na veřejné plovárně, se díky Olszewského netuctové optice mění v modernistickou skulpturu jitřící fantazii. Činžovní dům zase vypadá ve svébytně pojaté perspektivě zobrazení jako archaický koráb brázdící moře budoucích časů.

Ovšem je třeba si uvědomit, že spolu s autorem procházíme mrtvými kulisami města. Jako bychom pomyslně odkrývali archeologické vrstvy zaniklých mytických měst, o kterých píší báje.

Olszewski nás ale vede jen nepřímo, spíše nám ukazuje směr. A my sami musíme projít všemi nástrahami modernistického urbanismu a vstoupit do brutální doby betonového socrealismu. Ovšem vnitřní duchovní Rubikon má každý z nás jinde a také každý z nás ho překročí na jiném místě.

Fotograf Czesław Olszewski je pouhý Cháron, který se nás pomocí svých vizuálních geometrických struktur snaží převést na druhý břeh.