Základem však byl samozřejmě scénář, v němž autoři staví na hlavu to, co se o jednom z nejznámějších období českých dějin, husitství, učí v dějepisu. V pořádku. Jenže se to moc nepovedlo, nevznikla parodie na husitství, ale nesourodý slepenec.

Slabý scénář do značné míry pohřbívá sympatickou a velmi talentovanou práci výtvarnou a animační

Jan Hus sice i zde káže a ve všech pádech neustále skloňuje pravdu, ale rozhodně to není zasmušilý kazatel. Do Kostnice nejede na koncil, ale na koncert, protože pochopil, že každé kázání je třeba podávat přitažlivou formou.

Dvě z hlavních postav filmu, Záboj a Mlhoš, jsou jednak popletové, kteří se bezděky stanou hrdiny husitského hnutí, jednak jsou to ti staří známí vykukové a vyžírkové, kteří jdou vždy za tím, kdo lépe platí. Čeněk z Vartemberka, nejvyšší český purkrabí, je prospěchář na vysokém postu a všechno to skončí za velikou louží…

Hlavní problém scénáře spočívá jednak v tom, že je velmi popisný, mluví se tu víc, než je ve filmu záhodno. A také v tom, že plete doslova páté přes deváté v evidentní snaze o satiru na revoluční hnutí obecně (každé začíná ideály a končí v krvi) i na českou současnost. Jenže satiře se bohužel v Česku pořád ne a ne dařit, je jaksi upocená, bezzubá.

Z filmu Husiti.

Z filmu Husiti

FOTO: Cinemart

Humoru je tu vůbec bohužel poskrovnu, a když už, tak spíše z rodu hloupých, takzvaně lidových komedií s jen marnou snahou o cimrmanovskou mystifikaci: „Pravda je motýl, pravda je včela…“ Na jiném místě zase: „Proč bychom se netěšili, když nám pámbu pravdu dal…“ To jsou spíše trapné odkazy na díla české klasiky, a těžko odhalit, kde a proč se v husitském příběhu vzala.

Stejně jako motivy s tištěnými novinami, které v patnáctém století ještě nikde na světě neexistovaly, a další z historického hlediska nesmysly, které se ale prolínají se skutečnými postavami a událostmi z husitského hnutí. Chudák školní dítě, které by se chtělo v tomto příběhu něčeho zachytit a zorientovat se třeba právě v tom, proč tvůrci „vrazili“ mezi husity Smetanu či Nezvala (pokud to pozná).

Dějiny jsou tu tedy sice „přepsané“, ale to k zábavě nestačí. Zápletka není vůči husitství parodická, navíc většinou postrádá vtip a velmi záhy začíná být nudná i díky písničkám, které nemají ani kouzlo starého, ani půvab a svěžest nového – jsou to spíše jen popěvky, které mladé publikum těžko chytí.

Slabý scénář tak do značné míry pohřbívá talentovanou a sympatickou práci výtvarnou a animační, která se poctivě snaží, ale nemůže přebít slabiny obsahu. Na výstižně nakreslené postavy i rej „husitských komparzistů“ je radost se dívat, ale ani to na celovečerní film nestačí.

A v záplavě slov je paradoxně nevyužitý velmi dobrý dabing kreslených postav, jimž propůjčili hlas Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Viktor Preiss, Martha Issová, Jan Přeučil či Marek Eben.

Husiti
ČR 2013, 87 min., režie: Pavel Koutský

Celkové hodnocení: 50 %