Na nové desce jste mnohem civilnější než na předcházejících albech. Nebojíte se, že díky té změně přijdete o některé skalní fanoušky?

Je jasné, že když zpěvák přijde s něčím novým, riskuje ztrátu příznivců. Když ale člověk dělá hudbu, měl by se snažit předkládat stále něco nového, jinak stagnuje. Věřím, že se u nás vyvíjí i posluchačský vkus.

Má změna vašeho přístupu k muzice souvislost s vašimi cestami do Asie a příklonem k tamním filozofiím?

Tak bych to nestavěl. Cestování kamkoli vývoj člověka samozřejmě ovlivňuje. Je to velmi poučné, protože když sedí doma, nikdy nezíská zkušenosti, jako když jezdí po světě.

Zmněil jste pojetí, znamená to, že nad vašimi staršími alby lámete hůl?

To v žádném případě. Jen nechci dělat neustále totéž.

S Michalem Pavlíčkem jste měli na společnou práci stejný názor?

Deska vznikla na bázi komunikace. Oba jsme měli představu a každý z nás musel trochu ustoupit. Pracovali jsme spolu dva roky, takže když se zeptáte na náš dnešní názor, je úplně shodný. Vznikla jakási tvůrčí skupina, ve které kromě Michala a mě byli ještě textař Jan Sahara Hedl a skladatelka Míša Poláková. Jejím vůdčím elementem byl Pavlíček. Je producentem alba a napsal nejvíc skladeb.

Naučil vás Pavlíček něco nového?

Učil jsem se v podstatě znovu zpívat, protože on vyžadoval civilní projev.

Celý rozhovor, kde Daniel Hůlka vysvětluje, proč změnil vydavatele, otiskne čtvrteční Právo.