Článek
Z přenosů jsme znali sympatickou blondýnu hlavně jako představitelku rolí oper Mozarta a autorů italského belcanta (Donizetti, Rossini aj.). Ale ve svém předposledním albu Drama Queens, které je základem současného evropského turné pěvkyně, se převtělila do hrdinek barokních oper a zvolila si jako doprovod i uznávaný mezinárodní soubor autentických nástrojů Il Complesso Barocco vedený ruským houslistou Dmitrijem Sinkovským.
V krásných červených hedvábných šatech, ke kterým ve druhé půli přidala další doplňky, zpívala árie z děl G. F. Händela, Claudia Monteverdiho, G. M. Orlandiniho a mnoha méně známých autorů. Byly to árie královen, jak bylo v barokní opeře zvykem a jak zní i název alba.
Joyce Di Donato byla výborná.
Hlasová kouzla s nezbytnou perfektní koloraturou a zejména s velkým dynamickým rozsahem i během jedné árie (od nejcitlivějších pianissim až k mohutnému forte, často na jedno nadechnutí!) a výrazová bohatost s odlišením nešťastných hrdinek od odhodlaných bojovnic byly hlavními znaky její interpretace podávané navíc s neuvěřitelnou lehkostí.
Sinkovskij se vedle citlivého doprovodu blýskl i mnoha sóly a podáním Vivaldiho houslového Koncertu d moll. Právě při něm ale publikum nevhodně potleskem po první větě přerušilo na chvíli sólistu.
Na závěr okouzlené publikum ne zcela vyprodané Dvořákovy síně připravilo pěvkyni dlouhé ovace, na které Di Donato reagovala třemi přídavky (mj. i Kaiserovou Lascia mi piangere) a krátkými proslovy, kde se přiznala k obdivu k sálu a ke své české kolegyni Magdaleně Kožené.
Po koncertě ještě během autogramiády nenuceně konverzovala s návštěvníky. Koncert Joyce Di Donato patřil k vrcholným zážitkům a stal se vážným kandidátem na operní koncert roku.