Tipy Jiřího Davida, výtvarníka

Viděl jsem: Dost mne zaujal film režiséra Todda Solonze Štěstí (1999).Nenápadný příběh střední vzdělané americké rodiny, který jemně, avšak neodvratně spěje skrze mnohá zamlčovaná tabu ke katastrofě. Je skvěle zahraný, mistrná je i typologie herců a prostředí. Doporučuji.

Čtu: Mám rozečteno několik knih najednou a tudíž nečtu úplně soustavně: Timothy Leary - Záblesky paměti, je to dobrá kombinace při čtení Vladimíra Solovjova, pak je to Jevgenij Jevtušenko - Neumírej před smrtí, ten mi v mnohém připomíná mého oblíbeného M. Bulgakova, ovšem přeneseného v čase, a pak nějaké další faktografické knihy o holocaustu.

Poslouchám: Denně při své práci poslouchám různou hudbu - je toho moc. Třeba mnohé CD od Kramera z počátku devadesátých let, Barryho Adamsona, Syda Barreta, Franka Blacka, Massive Attack, Trickyho, prostě dál a dál až po klasiku. Z české pop hudby toho moc neposlouchám, snad jen starého Deža Ursínyho (ale to byl stejně Slovák).

Surfuji: Nemám, žádnou oblíbenou stránku, naposledy jsem náhodou strefil na stránky NASA, kde bylo mnoho zvířat podrobeno infrafotografiím apod., docela dobrý pro můj fotoarchív. To mám na internetu nejraději, je to sběrna pro mou fotobanku.

Vlastní stránky: Mám asi tak dva roky www.jiri-david.cz, občas je reviduji, jsou jednoduché na ovládaní a bez animace, což mám obecně radši, zejména u umělců, čím jednodušší, tím účinnější, bez chytlavých flash parád a pod.Jsou dvojjazyčné.Slouží mi k rychlé informaci, hlavně do zahraničí. Mockrát už zafungovaly.

Folkestra

Folkestra patří od svého vzniku v roce 2000 k nejpopulárnějším představitelům world music v Maďarsku. Přestože i v jejím obsazení najdeme bulharskou flétnu kaval, na kterou hraje šéf skupiny, multiinstrumentalista András Monori, nejsou balkánské prvky v tvorbě Folkestry příliš patrné. Na předloňském albu Mamikám skupina mísí maďarské lidové motivy okořeněné až jazzově pojatými sóly s folkrockem jethrotullovského nebo vzhledem k ženskému zpěvu spíše steeleyespanovského ražení. Lyrickou polohu zdůrazňuje zpěvačka Beáta Palya, která se věnovala hudbě v Moldávii žijících Maďarů.

Palác Akropolis Praha, 27.února, 20:00

Zírající do slunce

(sborník o životě a díle gruzínského knížete Konstantina Čcheidzeho, spisovatele v Čechách)

Konstantin Čcheidze (1897-1974), rodák z horské Kabardy na severním Kavkazu, syn gruzínského knížete a Rusky, se po neúspěšných bojích s bolševiky ve dvacátých letech minulého století rozhodl studovat a žít v Praze. Publikoval tady několik románů, psal pohádky.

V roce 1945 byl Čcheidze odvlečen do Sovětského svazu, vrátil se po deseti letech. Nakladatelství o jeho práce neměla zájem, přesto napsal s podporou Českého literárního fondu pozoruhodné paměti, ukázky jsou dokladem jejich cennosti. Zvlášť blízký mu v té době byl legionář a spisovatel Václav Kaplický.

V roce 1992 rehabilitovala K. Čcheidzeho ruská prokuratura.

Soubor textů, dopisů, studií, který připravili Vladimír Bystrov a Jiří Vacek, ukazuje meziválečnou českou kulturu v širším pohledu, než byla prezentována doposud.

Bystrov a synové, 407 stran, 299 Kč