„Nebyli jsme si jisti, zda obnovíme koncertní činnost, ačkoli jsme s Ondrou Kopičkou stále tvořili hudbu v kompozičním duchu Eggnoise a nahrávali jsme jako studioví muzikanti. Jenže jsme mezitím zjistili, že nás všichni pohřbili jako zaniklou skupinu. Ke koncertům se mimo jiné vracíme proto, abychom před očima médií zatřepetali pro nás stále živou mumií Eggnoise,“ říká jeden ze dvou kapelníků, zpěvák, kytarista, trombonista a spoluautor písní Ondřej Galuška.

Přispěl k rozhodnutí obnovit kapelu komerční potenciál písní pro film Svatá čtveřice? Nebo stále platí vaše prohlášení, že Eggnoise jsou něco jako sekání trávy – nedá se to zpeněžit?

To s tou trávou už si nepamatuji, ale v zásadě to platí stále. Nicméně zjistili jsme, že kosit trávu se dá třeba jenom třikrát do roka a není nutné túrovat sekačku každý týden. Uznávám, že dříve jsme jezdili na sekačce na druhou stranu republiky a zpátky a na tolik sena jsme prostě neměli odbyt.

Vyčerpali jsme se a seno nám hnilo ve stodole. Nyní budeme při návratu na pódia střízlivější. Potěší nás, pokud Eggnoise zůstanou malou ekozahradou, kam si pro čerstvou travičku občas přijde pár nadšených pěstitelů králíků a výměnou nám dají nějaké to králičí vejce.

Na koncertech jste už dříve hrávali s Lenkou Dusilovou. Pozvat ji do filmové písně Něco se byl váš nápad?

Vlastně to napadlo Honzu Hřebejka, je Lenčin velký fanda. Hned jak slyšel demo písně Něco se, řekl něco jako: ,Kdyby vám ty vrstvené vokály ještě doplnila Lenka, znělo by to jako ABBA a byla by to úplná pecka!‘.“

Jak se vám psalo na přímou zakázku režie?

Upřímně řečeno, bál jsem se, že to nepůjde. A také to chvíli trvalo. Ale dělat hudbu na zakázku není jako jít nakoupit do jednoho nebo do druhého krámu.

Ve vzduchu vždy poletuje spousta inspirací, a když se k nim přidá film jako další, mohou se vzájemně usměrnit. To neznamená, že by šlo o jiný druh tvorby, nebo dokonce o plnění rozkazů. Jde vlastně o radost navíc, kdy něco, co vznikne spontánně, funguje dobře v místě, pro které to bylo určeno.

Došlo ke změnám a k zúžení sestavy. Jak se k vám dostal baskytarista Jaryn Janek?

Že je nás méně, má mnoho důvodů. Například houslista Vladimír Pavlíček hraje s Vláďou Mišíkem a Etc. a měl na nás stále méně času. Ale nejde jen o čas. Neradi se vracíme. Jaryna jsem potkal přes Lenku Dusilovou. Hrál v báječném projektu MED.

Zdá se, že Eggnoise desku od desky směřují k posluchačsky vstřícnější hudbě.

Když hodně experimentujete, začne vám experiment připadat jen jako další klišé. Podobné je to se zvukem. Vždy mi připadalo, že i se vší naší melodičností jsme stále větší underground než většina takzvaně alternativních kapel.

Komerční rádia to stále dobře cítí. Ale jsme rádi, že se nám povedlo zbavit nálepky jazzové kapely.